Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 696/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. D., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem v Hořovicích, Husovo nám. 65/2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2012, č. j. -1257, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 9. 5. 2011 č. j. -923 rozhodl tak, že svěřil nezletilou L. D. do výchovy matky J. S., stanovil vyživovací povinnost stěžovatele (od 1. 4. 2009 v částce 10 000 Kč měsíčně a 260 000 Kč dlužného výživného) a upravil i jeho styk s nezletilou.

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výchově nezletilé a úpravě styku s otcem potvrdil, ve výroku o výživném jej změnil tak, že stěžovateli uložil povinnost k běžnému výživnému od 1. 4. 2009 v částce 8 000 Kč a na výživném dlužném za období od 1. 4. 2009 do 30. 11. 2012 zaplatit 316 000 Kč.

V ústavní stížnosti stěžovatel s tvrzením, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle základních práv a svobod (dále jen " "), nesouhlasí se způsobem vedení řízení před odvolacím soudem, jakož i se zvolenou argumentací a jím použitými důkazy. V podrobnostech oponuje především závěru soudu o opožděnosti námitky podjatosti a namítá porušení zásady rovnosti, jestliže soud nevyhověl návrhu na "posunutí termínu jednání" a (naopak) vyhověl návrhu matky o konání výslechu nezletilé v původním termínu, čímž mu bylo fakticky zabráněno v aktivní účasti při jednání. Pochybení odvolacího soudu shledává též v tom, že v rozporu s byla v řízení "brána jako důležitý faktor" pro rozhodnutí soudu ve věci výchovy a výživy nezletilé okolnost, že je trestně stíhán, ačkoli byl pravomocně uznán vinným (rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. ) až dne 17. 3. 2013.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Ve své judikatuře Ústavní soud také mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů; z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v "extrémním nesouladu", a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen "libovůlí".

To je relevantní i v dané věci, jestliže se stěžovatelovy námitky - hodnocené v ústavněprávní rovině - nemohou spojovat s ničím jiným než s kritikou, že se mu nedostalo spravedlivého procesu (srov. ).

Jde-li o (ústavní stížností vytýkaný) postup odvolacího soudu při konání výslechu nezletilé je třeba zdůraznit, že neodporuje procesním pravidlům, jmenovitě ustanovení , podle něhož "může soud provést výslech dítěte i bez přítomnosti dalších osob, lze-li očekávat, že by jejich přítomnost mohla ovlivnit dítě tak, že by nevyjádřilo svůj skutečný názor". O tom, že odvolací soud provede výslech nezletilé v původně stanoveném termínu, ačkoliv jednání bylo k návrhu stěžovatele odročeno, resp. že výslech bude proveden bez účasti rodičů a jejich zástupců, byl zástupce stěžovatele soudem informován, byť se tak stalo bezprostředně před provedením výslechu.

Ve vztahu k námitce stěžovatele o tvrzeně chybném závěru soudu ohledně opožděného podání námitky podjatosti se Ústavnímu soudu přísluší omezit toliko na sdělení, že v něm, jakož i v následném postupu, jejž odvolací soud adekvátně odůvodnil, kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje.

Podle Ústavního soudu nic nenasvědčuje ani tomu, že by odvolací soud při svém rozhodování o úpravě poměrů k nezletilé "bral jako důležitý faktor" skutečnost, že stěžovatel byl (v době probíhajícího řízení) nepravomocně odsouzen za trestný čin týrání osoby žijící ve společném bytě nebo domě, když soud tuto skutečnost jen konstatoval jako své zjištění vedle celé řady dalších, týkajících se osobních a majetkových poměrů otce.

rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Z předchozího plyne, že tak tomu bylo i v dané věci.

Podmínky, za kterých soudy provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, tedy splněny nejsou, a stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji v senátu usnesením (bez jednání) odmítl [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu