Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4583/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Antonína Zezuly, zastoupeného JUDr. Ilonou Schelleovou, Dr., advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Foltýnova 37, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -954 ze dne 29. srpna 2012, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -829 ze dne 12. února 2009 a proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -781 ze dne 7. března 2008 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel s odkazem na porušení a y (dále jen " ") a svého práva na spravedlivý proces zakotveného v d (dále jen " ") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Brně (dále jen "konkurzní soud") sp. zn. Ústavní soud zjistil, že konkurzní soud usnesením č. j. -781 ze dne 7. března 2008 rozvrhl mezi konkurzní věřitele druhé třídy výtěžek zpeněžení majetku konkurzní podstaty stěžovatele ve výši 636.442,82 Kč tak, že tito konkurzní věřitelé budou uspokojeni poměrně v rozsahu 4,28442 % (výrok I.) a určil, jaké konkrétní částky obdrží konkurzní věřitelé druhé třídy (č. 2 až 4, 6 až 9 a 12) na uspokojení svých pohledávek (výrok II.), rozhodl o vrácení nespotřebované části zálohy na náklady konkurzu věřiteli, který podal návrh na prohlášení konkurzu (České spořitelně a. s.), tak, že částku 15.000,- Kč vrací z účtu konkurzního soudu (výrok III.) a částku 35.000,- Kč uložil vrátit správci konkurzní podstaty (výrok IV.), uložil konkurzním věřitelům, aby v určené lhůtě sdělili správci konkurzní podstaty své bankovní spojení (výrok V.), zavázal správce konkurzní podstaty provést rozvrh do 15 dnů od právní moci rozhodnutí a v určené lhůtě o tom podat zprávu (výrok VI.) a informoval o vyvěšení zkráceného znění rozvrhového usnesení na úřední desce konkurzního soudu (výrok VII.). K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. -829 ze dne 12. února 2009 napadené usnesení konkurzního soudu ve výrocích I. až IV. potvrdil (výrok I.) a odvolání odmítl v rozsahu, v němž směřovalo proti jeho výrokům V. až VII. (výrok II). Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j. -954 ze dne 29. srpna 2012 odmítl.

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ust. usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y]. Postup v soudním řízení včetně provádění a hodnocení důkazů, interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů je záležitostí obecných soudů.

Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné rozhodly ústavní stížností napadenými rozhodnutími v souladu se zákony i principy zakotvenými v ě a Úmluvě. Dostatečně zjistily skutkový stav a svá rozhodnutí také logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily, vypořádaly se dostatečně s relevantními námitkami stěžovatele a jejich závěry podle náhledu Ústavního soudu nelze označit za projev libovůle, ani za extrémně rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud tedy žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah nezjistil.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 6. června 2013

Michaela Židlická v.r.

Předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu