Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1694/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudce Jaroslava Fenyka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti obchodní společnosti GRATO, spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou, AK se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2013 č. j. -33, spojené s návrhem na zrušení ustanovení , , takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v , d a písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), resp. Dodatkového protokolu k Úmluvě, domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí.

Z napadeného rozsudku připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud v Ostravě vyhověl žalobě stěžovatelky a zavázal žalovaného Petra Vaculu povinností zaplatit jí částku 1 008 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uhradit náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok II.). Z odůvodnění náhradově nákladového výroku je zřejmé, že přiznaná částka představovala náklady za zaplacený soudní poplatek, náklady právního zastoupení soud stěžovatelce s ohledem na okolnosti případu a z důvodů hodných zvláštního zřetele hodných pro zmírnění tvrdosti rozhodnutí nepřiznal.

V ústavní stížnosti stěžovatelka rozhodnutí soudu oponovala, bližší obsah její argumentace netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovatelce, účastníku řízení i Ústavnímu soudu známa. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na zrušení ustanovení , který odůvodnila nejednotným, dle jejího názoru často i svévolným, rozhodováním obecných soudů v bagatelních věcech.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně konstatuje, že zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti je dána také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou. Tak je tomu i v projednávané věci. Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi, kterými stěžovatelka brojila proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků obecných soudů vydaných v obdobných sporech, se Ústavní soud ve svých senátech opakovaně zabýval a právní názor na soudní výklad ustanovení a z něho plynoucí pravidlo, dle něhož lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, či výklad ustanovení zakotvující moderační právo soudu, v těchto věcech shledal ústavně konformním.

Svůj neměnný postoj k dané právní problematice Ústavní soud vyjádřil v mnoha ze svých předchozích rozhodnutích, v nichž podrobně vyložil, z jakých důvodů nemůže argumentace stěžovatelky obstát (srov. zejména nález

sp. zn.

ze dne 25. 7. 2012 či usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 4. 2012,

sp. zn.

ze dne 12. 4. 2012,

sp. zn.

ze dne 16. 8. 2012,

sp. zn.

ze dne 15. 1. 2013 a další dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Rozhodovací důvody jsou pregnantně v citovaném nálezu i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy, stěžovatelce i účastníku řízení jsou nepochybně známy, a proto na ně postačí pouze odkázat.

Co se týče návrhu stěžovatelky na zrušení v záhlaví uvedeného ustanovení , jedná se o návrh akcesorický, který sdílí osud ústavní stížnosti, což plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 10. 1. 2013).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Návrh na zrušení ustanovení Ústavní soud odmítl podle ustanovení ve spojení s ustanovením téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2013

Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu