Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 992/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky Jiřiny Heské, zastoupené Mgr. Martinem Pechem, advokátem, se sídlem Malá ul. č. 6, 301 00 Plzeň, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. března 2013, č. j. -254, a rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 3. října 2012, č. j. -216, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 31. října 2012, č. j. -232, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle d.

2. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 3. října 2012, č. j. -216, bylo vyhověno žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalované (stěžovatelce) zaplacení částky v celkové výši 613.768 Kč z důvodu neoprávněně vyplacené náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti způsobené pracovním úrazem.

3. K odvolání žalované bylo rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 6. března 2013, č. j. -254, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Soudy obou stupňů ve shodě dovodily, že přiznáním starobního důchodu nárok zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku zaniká a její výplata v souběhu se starobním důchodem je nepřípustná, pročež má žalobce právo požadovat tuto neoprávněně vyplacenou částku zpět.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala porušení shora uvedeného ústavně zaručeného práva, jehož se měly dopustit obecné soudy svévolnou aplikací podústavního práva. Stěžovatelka ve vztahu k napadeným rozhodnutím nesouhlasí se závěrem, že by se v jejím případě mělo jednat o nesprávně či nezákonně vyplacené částky. Současně namítá retroaktivní aplikaci příslušných ustanovení .

5. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen přezkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

6. Ústavní soud se proto v prvé řadě musel zabývat otázkou přípustnosti ústavní stížnosti, a to s ohledem na novelizaci , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a , provedenou v obou případech K vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu totiž došlo po 1. lednu 2013, tedy za účinnosti nové právní úpravy, která je tak v souladu s přechodnými ustanoveními čl. II odst. 1 a 7 a čl. IV odst. 1 posledně citovaného zákona určující i pro posouzení přípustnosti dovolání nebo ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí.

7. Z důvodů podrobně rozvedených v rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 28. března 2013 (publikováno na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud konstatuje, že podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti v dané věci bylo vyčerpání dovolání. Podle , ve znění , je totiž stěžovatel povinen vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. To znamená, že musí vyčerpat i dovolání, jehož přípustnost závisí na posouzení podmínek uvedených v , ve znění Jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod způsobeným rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle , ve znění , tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není přitom podstatné, zda důvody pro závěr o porušení základního práva vycházejí ze zjištěných vad řízení, zahrnujících i případné vady týkající se provádění a hodnocení důkazů, jejichž důsledkem mohou být nesprávné skutkové závěry. Výjimku představují pouze ty námitky, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva. Pokud by přitom dovolací soud rozhodl, že dovolání není přípustné podle , ve znění , je stěžovateli podle zachována lhůta k podání ústavní stížnosti proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. též usnesení

sp. zn.

ze dne 9. dubna 2013,

sp. zn.

ze dne 18. dubna 2013).

8. Z ústavní stížnosti se nepodává, že by stěžovatelka podala proti napadeným rozhodnutím dovolání, byť o této možnosti byla v rozsudku odvolacího soudu řádně poučena. Nevyčerpala tak všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně svých práv a její ústavní stížnost je tudíž nepřípustná.

9. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 6. června 2013

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj