Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1380/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti Mgr. Marcely Kettnerové, zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Michelská 81, 141 00 Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -67 ze dne 21. 2. 2013, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. -101 ze dne 30. 11. 2012, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -94 ze dne 3. 10. 2012 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. -84 ze dne 16. 7. 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno zejména její právo na spravedlivý proces ve smyslu a násl. d.

Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti opožděně podaná.

Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka brojí proti výše uvedeným soudním aktům - usnesení Městského soudu v Praze č. j. -67 ze dne 21. 2. 2013 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. -101 ze dne 30. 11. 2012 - ústavní stížností, aniž vyčerpala všechny relevantní procesní prostředky, které jí právní řád k ochraně jejích základních práv poskytuje ( ve znění ). V citovaném usnesení Městského soudu v Praze byla stěžovatelka náležitě poučena o tom, že proti tomuto rozhodnutí je možné podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Stěžovatelka však dovolání nepodala, majíc za to, že v jejím případě nejsou dány zákonné podmínky pro přípustnost dovolání dle (dále též " "), i když připouští, že dovolací soud mohl dospět k názoru o přípustnosti dovolání na základě ustanovení

Ústavní soud je však nucen konstatovat, že právní úprava dovolání a s ní související úprava podmínek přípustnosti ústavní stížnosti doznala s účinností od 1. 1. 2013 podstatných změn v souvislosti s přijetím Přípustnost dovolání v občanskoprávních věcech sice obecně závisí na úvaze Nejvyššího soudu, nicméně podání tohoto mimořádného opravného prostředku, byť nebude shledáno přípustným, je nezbytnou podmínkou pro splnění podmínky uvedené v novelizovaném ustanovení , dle něhož se podmínka vyčerpání všech procesních prostředků vztahuje nově i na mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. též znění novelizovaného ustanovení ).

Dle čl. IV odst. 1 přechodných ustanovení platí, že ústavní stížnost proti rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, jež mohlo být napadeno mimořádným opravným prostředkem podle , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je přípustná, pokud lhůta pro jeho uplatnění podle dosavadních právních předpisů začala stěžovateli plynout přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a pokud stěžovatel tento mimořádný opravný prostředek ve lhůtě podle dosavadních právních předpisů neuplatnil (srov. též bod 4 sdělení Ústavního soudu č. 469/2012 Sb.). O takový případ se v posuzované věci nejedná, neboť lhůta pro uplatnění dovolání počala stěžovatelce plynout až po nabytí účinnosti , když rozhodnutí, proti němuž bylo lze dovolání podat, bylo vydáno až dne 21. 2. 2013 (blíže k otázce přípustnosti ústavní stížnosti po nabytí účinnosti viz podrobně odůvodněné usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 28. 3. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Protože stěžovatelka nevyčerpala procesní prostředek v podobě dovolání, musil Ústavní soud shledat ústavní stížnost v této části nepřípustnou.

Pokud jde o usnesení Městského soudu v Praze č. j. -94 ze dne 3. 10. 2012 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. -84 ze dne 16. 7. 2012, Ústavní soud dospěl k závěru o tom, že ústavní stížnost je v této části opožděně podaná, když rozhodnutí městského soudu nabylo právní moci 23. 10. 2012, a proto šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula ještě v roce 2012. Stěžovatelka sice tvrdí, že ústavní stížnost podává ve lhůtě jednoho roku ve smyslu ustanovení , nicméně toto své tvrzení odůvodňuje toliko tím, že je jednou z mnoha, kdo se ocitli v obdobné situaci. V posuzované věci přitom jde o zastavení řízení z důvodu, že stěžovatelka neuhradila řádně a včas soudní poplatek, přičemž její žádosti o osvobození od soudních poplatků nebylo vyhověno a rozhodnutí soudu prvé stolice bylo odvolacím soudem potvrzeno. Z argumentace stěžovatelky předestřené obecným soudům, v jejímž rámci tvrdila, že její nepříznivá situace byla způsobena žalovaným a jeho dobrým známým, proti nimž je vedeno policejní vyšetřování, jakož i že je zaneprázdněna při vyřizování vlastních záležitostí, vyplývá, že tyto skutečnosti nezakládají takový stav okolností, u nichž by pro jejich mimořádnou povahu bylo možno konstatovat, že ústavní stížnost vskutku přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, jak to má na mysli v ustanovení .

Ve světle řečeného tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost v části směřující proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2013 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 11. 2012 odmítl podle jako návrh nepřípustný, ve zbývající části ji pak odmítl dle téhož předpisu jako návrh opožděně podaný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 28. května 2013

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj