Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1543/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce zpravodaje Jana Filipa a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelky Veolia Transport Praha s. r. o., se sídlem v Praze 10, U Seřadiště 9, zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Mikulášem, advokátem AK Švehlík & Mikuláš advokáti s. r. o., se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2013 č. j. -39 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. září 2012 č. j. -19, spojené s návrhem na zrušení ustanovení a , kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění , kterým se mění , kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Návrhem ze dne 13. 5. 2013, doručeným elektronicky dne 14. 5. 2013 a poštou dne 15. 5. 2013, se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o zaplacení částky 11 680,60 Kč s příslušenstvím. Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení ustanovení a v záhlaví uvedeného nařízení vlády, ve znění , přičemž - jak plyne z ústavní stížnosti - existenci této novely zřejmě přehlédla.

2. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že současně s touto stížností podává i dovolání k Nejvyššímu soudu. Další obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadeného, blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno oba návrhy odmítnout.

3. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.

4. Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je ustanovením výslovně vyloučena.

5. Pokud stěžovatelka svého práva podat mimořádný opravný prostředek využila, je nezbytné stěžovatelkou podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost stěžovatelky byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení ve spojení s ustanovením .

6. Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti tedy nemá oporu v ustanoveních a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Vzniku takové nežádoucí procesní situace nyní výslovně brání ustanovení , ve znění poslední novelizace

7. Ve vazbě na toto rozhodnutí bylo proto nutno odmítnout současně i návrh na zrušení jednotlivých ustanovení výše citovaného nařízení vlády, neboť je-li ústavní stížnost nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva, návrh na zrušení právního předpisu s ní spojený sdílí osud této ústavní stížnosti; jinak řečeno, ústavní stížnost nelze podat pouze proti právnímu předpisu.

8. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle a návrh s ní spojený podle z důvodu ust. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu