Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 303/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného JUDr. Josefem Cholastou, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 46/14, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2012 č. j. -477 a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 10. 2012 č. j. -466, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení , , a y (dále jen ""), , , , a 3, a 2 a d (dále jen "") a a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva") - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, vydaná v jeho trestní věci.

Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že Okresní soud v Bruntále shora uvedeným usnesením rozhodl o stěžovatelově námitce podjatosti tak, že podle § 30 odst. 1 a 2 tr. řádu samosoudce Mgr. Vladimír Čermák není vyloučen z vykonávání úkonů v trestní věci vedené pod sp. zn. , a stížnost, kterou proti tomuto rozhodnutí stěžovatel podal, byla rovněž napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu (jako nedůvodná) zamítnuta.

Ústavní stížnost, jíž stěžovatel brojí proti výše uvedeným rozhodnutím, odůvodňuje tvrzením, že v jeho věci rozhoduje soudce, u něhož jsou pochybnosti, že pro poměr k jeho osobě nemůže rozhodovat nestranně. Namítá, že dotčený soudce nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, vycházel z mylných údajů a vadného znaleckého posudku, nesprávně jej poučoval, nezákonně rozhodl o jeho právu na obhajobu a porušil právo na spravedlivý proces, když konal hlavní líčení, přestože nebyla dodržena lhůta k přípravě obhajoby.

Ústavní soud je podle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Patří se předeslat a současně zdůraznit, že řízení Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. bylo (již v době podání námitky podjatosti soudce Mgr. V. Čermáka) pravomocně skončeno a jeho výsledek stěžovatel učinil předmětem přezkumu v řízení o odvolání, dovolání a ústavní stížnosti; v této souvislosti je namístě připomenout rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2011 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011 sp. zn. a usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 14. 3. 2012, jímž byla stěžovatelova ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta. Praktická relevance stěžovatelova postupu poukazujícího na § 30 odst. 1 a 2 tr. řádu byla tudíž očividně nulová; jinak řečeno, k odstranění stěžovateli nepříznivých rozhodnutí reálně vést nemůže.

Byla-li by ponechána stranou tato okolnost, stane se určujícím opakované konstatování Ústavního soudu, že ústavní stížnost je ve smyslu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený jiný zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil, ať již k němu došlo předtím nebo poté.

Směrodatné pak v dané věci je, že nyní posuzovaná ústavní stížnost se jak z hlediska vymezení rozhodné materie, jakož i otevřeného výkladového sporu, ve značné míře (resp. i v rozhodném směru) identifikuje se stížností, o níž Ústavní soud již dříve rozhodl, a to usnesením specifikovaným výše.

Přesto stojí za zaznamenání, že důvody, jež stěžovatel pro vyloučení soudce z projednávání jeho věci předkládá, typicky způsobilými důvody podjatosti nejsou, a to očividně.

Je proto namístě úsudek, že se stěžovateli porušení základních práv a svobod doložit nezdařilo, a výše předjímané hodnocení jeho ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné je tím odůvodněno.

Jako takovou ji Ústavní soud podle senát mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu