Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4118/12

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Tomáše Kadlece, právně zastoupeného JUDr. Hanou Klímovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Brno, Šumavská 35, směřující proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 11. června 2010, č.j. 8456/10-1102-703207, a proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 12. března 2012, č.j. -66, a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. srpna 2012, č.j. -33, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo, zakotvené v a v odstavci 1 d, jakož i v odstavci 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu ve Zlíně, ze dne 11. listopadu 2009, č.j. 23440/09/303914704215, byla stěžovateli doměřena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 ve výši 1.061.216,- Kč, a současně mu bylo sděleno penále ve výši 212.243,- Kč. Napadeným rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně bylo odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru zamítnuto. Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně byla správní žaloba stěžovatele zamítnuta, napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta jeho kasační stížnost.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že mu byla finančním úřadem doměřena daň a penále za situace, kdy byl marně vyzýván k označení tvrzených důkazů, které však nemohl předložit, neboť veškerou jeho daňovou dokumentaci zabavila Policie ČR. Finanční orgány i správní soudy postupovaly v projednávaném případě příliš formalisticky, aniž by zohlednily specifickou situaci stěžovatele. K tomu odkázal na judikaturu Ústavního soudu (nález

sp. zn.

, publ. in N 122/53 SbNU 543), i Nejvyššího správního soudu (rozsudek sp. zn. , www.nssoud.cz). Stěžovatel je proto přesvědčen, že překážky, pro které nepředložil finančním orgánům požadované podklady, mu nelze za dané situace klást k tíži. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisem Krajského soudu v Brně sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením.

Z předložených podkladů Ústavní soud shledal, že správce daně zahájil daňovou kontrolu stěžovatele. Stěžovatel správci daně sdělil, že veškeré jeho účetnictví zabavila Policie ČR v rámci trestného řízení, a proto mu nemůže nic více předložit. Správce daně si vyžádal podklady od Policie ČR, rovněž si vyžádal údaje o účtech stěžovatele od banky a obrátil se na stěžovatele s výzvou, aby rozpory mezi získanými podklady a přiznanou daní vysvětlil. Stěžovatel tak ovšem neučinil. Poté, co správce daně stěžovateli doměřil daň a penále, začal stěžovatel namítat, že správce daně nepoužil veškeré podklady, neboť mimo použité byly v držení policie i jiné podklady, které mohly mít vliv na učiněné závěry, a k nimž správce daně nepřihlédl. Správce daně, odvolací orgán i správní soudy v řízení však konstatovaly, že pochybení stěžovatele je právě v tom, že se správcem daně nespolupracoval. Pokud sám již nevlastnil žádné účetní doklady, poskytl mu správce daně možnost vyjádřit se k dokladům, které získal od Policie ČR. Pokud stěžovatel teprve po doměření daně namítal, že získána byla jen část příslušného účetnictví, nemění to nic na faktu, že neunesl břemeno tvrzení a důkazní.

Pasivitu stěžovatele po výzvách správce daně ke spolupráci není možno považovat za pochybení a zásah do zaručených práv stěžovatele. Postup orgánů veřejné moci není formalistický, jak stěžovatel namítl v kasační i v ústavní stížnosti. Stěžovatel měl možnost vyjádřit se ke kompletnosti svých účetních dokladů, pokud na toto právo sám a vědomě rezignoval, není možné domáhat se zrušení rozhodnutí v důsledku toho vydaných. Odkaz stěžovatele na judikáty je v projednávané věci nepřípadný. Za daného stavu věci Ústavní soud tvrzený zásah do zaručených práv neshledal.

Podle ustanovení písmeno a) senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu