Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4330/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Valenty, zastoupeného Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem ve Fýdku-Místku, 1. máje 741, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -64 ze dne 4. září 2012, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -50 ze dne 28. března 2011 a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. -21 ze dne 10. srpna 2010, spojené s návrhem na zrušení ust. , , takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel s odkazem na porušení zásady rovnosti zakotvené v d (dále jen "") a práva na spravedlivý proces dle a násl.y domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Stěžovatel s ústavní stížností spojil návrh na zrušení ust. , .

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem č. j. zamítl žalobu stěžovatele, kterou se domáhal proti žalované OKD, a.s. (dále jen "žalovaná") stanovení povinnosti žalované zaplatit stěžovateli na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti částku 212.949,- Kč se zákonným úrokem z prodlení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. -50 ze dne 28. března 2011 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j. -64 ze dne 4. září 2012 odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas se zamítnutím jeho nároku dle ust. , . Vyjadřuje přesvědčení, že toto ustanovení je diskriminační a rozporné s ústavním pořádkem a koncepcí náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti tak, jak je tato náhrada upravena v . Pro tento svůj postoj předkládá další argumentaci.

Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y ČR]. Postup v soudním řízení, a to včetně interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů.

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah nezjistil. Obecné soudy podle přesvědčení Ústavního soudu rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými vě. Svá rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily, vypořádaly se s relevantními námitkami stěžovatele, které stěžovatel opakuje též v ústavní stížnosti, jejich závěry nelze rozhodně označit za rozporné s principy spravedlnosti a zamítnutí nároku stěžovatele s odkazem na ust. , , resp. , (dále jen ""), nemá Ústavní soud co vytknout. Odvolací soud též logicky, v dostatečném rozsahu a s odkazem na relevantní judikaturu Ústavního soudu vysvětlil, proč nepovažuje za rozporná se zásadou rovnosti vyjádřenou v a . odst. 1y, a tedy proč jejich aplikace nevede k nepřípustné diskriminaci. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, tak na napadená rozhodnutí pouze odkazuje s tím, že ústavní stížnost důvod k jeho kasačnímu zásahu založit nemohla.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. jako zjevně neopodstatněnou odmítnout, stejně jako s ní spojený návrh na zrušení ust. , .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu