Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1383/13

Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele S. R., zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, 160 00 Praha 6, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2013 č. j. -32, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu vydané v jeho trestní věci. Namítal, že v řízení před nalézacím, jakož i odvolacím soudem byly nesprávně hodnoceny provedené důkazy a rozhodně z nich nelze dovodit jeho vinu. Dále obecným soudům vytkl, že trestní řízení trvalo nepřiměřenou dobu a vyslovil přesvědčení, že po více než deseti letech jeho bezúhonného života není v souladu s účelem zákona, že nad ním v jeho 58 letech byl soudem vysloven dohled probačního úředníka.

Z těchto v návrhu blíže vyložených důvodů, se současným konstatováním, že Nejvyšší soud tato pochybení nenapravil, se stěžovatel cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud dostatečně rozvedl rozhodovací důvody, pro které dovolání stěžovatele odmítl [265i odst. 1 písm. b) trestního řádu]. Poté, co posoudil (v ústavní stížnosti shodně opakované) skutkové námitky stěžovatele, dospěl totiž k závěru, že hodnocení důkazů ze strany obecných soudů jakýmkoliv excesem (nadto extrémním), spočívajícím v racionálně neobhajitelném úsudku o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, zatíženo není (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

).

Formuluje-li navrhovatel v ústavní stížnosti opětovně kritiku vůči hodnocení důkazů, s nimi spjaté úvahy Nejvyššího soudu obsažené v odůvodnění napadeného usnesení jakkoliv přímo svou konkrétní oponenturou nekonfrontuje; toliko předkládá poněkud mimosměrně vlastní hodnocení před nalézacím soudem provedených důkazů. Takto nezbývá než konstatovat, že odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež v mezích dovolacího přezkumu dostatečně reaguje na argumentační tvrzení stěžovatele, z ústavněprávního pohledu obstojí.

Na okraj Ústavní soud uvádí, že délku trestního řízení potom zohlednil náležitě Městský soud v Praze (v usnesení ze dne 19. června 2012 sp. zn. ) při svých úvahách o přiměřenosti (oproti verdiktu soudu nalézacího plynoucího z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. března 2010 sp. zn. ) toliko podmíněného uložení trestu odnětí svobody (srov. nálezy

sp. zn.

,

,

,

) a skutečnost, že shledal potřebu vyslovit nad stěžovatelem dohled je výrazem jeho nezávislého soudního rozhodování učiněného v mezích ve spojení s .

V důsledku uvedeného posoudil Ústavní soud návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný, a proto bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu