Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1480/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky T. M. K., zastoupené JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem Štefánikova 65/1, 150 00 Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2013 sp. zn. a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. listopadu 2012 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 9. 5. 2013 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, brojící proti v záhlaví označeným rozsudkům obecných soudů. Na základě těchto rozsudků byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem krádeže podle k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, přičemž výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen a stěžovatelce bylo uloženo přiměřené omezení, když měla ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu způsobenou trestným činem.

2. Napadený rozsudek je pravomocný. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že z důvodu opatrnosti jako osoba oprávněná podala podle § 265d odst. 1 trestního řádu dovolání k Nejvyššímu soudu do všech výroků rozsudku odvolacího soudu s výjimkou nezměněné části výroku rozsudku obvodního soudu, kterým byla poškozená odkázána podle § 229 dost. 2 trestního řádu se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh , přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.

4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, v tomto případě Nejvyšší soud, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

5. To platí i pro tento případ, kdy se stěžovatelka řídila poučením odvolacího soudu a napadla dle § 265a odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Dosud tak není dáno rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje. Tímto prostředkem se rozumí rovněž mimořádný opravný prostředek, který splňuje podmínky .

6. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2013

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu