Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 711/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké a o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Bugaje, zastoupeného JUDr. Alexanderem Király, Ph.D., advokátem, se sídlem L. Podéště 1883/5, 708 00 Ostrava - Poruba, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. února 2013, č. j. Aprk 9/2013-69, ve věci průtahů v řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelova ústavní stížnost se týká v záhlaví uvedeného rozhodnutí vydaného v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , v němž má docházet k průtahům a tím pádem k porušení zejména a d (dále jen " ").

2. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 5. února 2013, č. j. Aprk 9/2013-69, byl zamítnut návrh žalobce (stěžovatele) na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , v němž žalobce napadá rozhodnutí žalovaného vydané ve správním řízení (rozhodnutí o prominutí poplatku ze psů). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatele není oprávněný, neboť Krajský soud v Ostravě nebyl v případě stěžovatele nečinný. Uvedl, že krajský soud se věcí zabýval a činil postupně průběžně procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá shora uvedené porušení ústavně zaručeného práva na vyřízení věci bez zbytečných průtahů. Stěžovatel poukazuje na tristní situaci při vyřizování věcí v rámci správního soudnictví u Krajského soudu v Ostravě. Zdůrazňuje, že je věcí státu, aby organizoval soudnictví tak, aby principy zakotvené v ě byly respektovány. Vyjadřuje přesvědčení, že jeho návrh na určení lhůty je oprávněný, když řízení u Krajského soudu v Ostravě bylo zahájeno dne 24. listopadu 2011 a v době podání ústavní stížnosti nebylo ve věci dosud rozhodnuto. Argumentace množstvím věcí, které je třeba u Krajského soudu v Ostravě vyřídit, nemůže být ospravedlněním pro průtahy v řízení. Stěžovatel po Ústavním soudu požaduje, aby konstatoval porušení práva stěžovatele, zakázal orgánu veřejné moci porušovat resp. pokračovat v porušování ústavně zaručeného práva a přikázal, aby v konkrétní věci orgán veřejné moci neprodleně jednal.

4. Ústavní soud z internetové databáze ministerstva spravedlnosti Infosoud, jakož i dotazem u Krajského soudu v Ostravě zjistil, že ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. bylo na 19. března 2013 nařízeno jednání a téhož dne byl ve věci vydán rozsudek. S ohledem na toto zjištění vyzval Ústavní soud stěžovatele ke sdělení, zda i za těchto okolností trvá na podané ústavní stížnosti. Stěžovatel v přípisu ze dne 2. dubna 2013 na ústavní stížnosti setrval s tím, že nadále požaduje toliko, aby Ústavní soud konstatoval, že Krajský soud v Ostravě průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. zasáhl do jeho ústavně zaručeného práva zakotveného v y, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V přípisu ze dne 23. dubna 2013 pak stěžovatel opět vyslovil požadavek na zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu, neboť dle jeho názoru v řízení u Krajského soudu v Ostravě k průtahům jednoznačně docházelo a Nejvyšší správní soud měl povinnost učit lhůtu k procesnímu úkonu.

5. Ústavní soud v prvé řadě poukazuje na skutečnost, že v průběhu řízení o ústavní stížnosti Krajský soud v Ostravě vydal rozhodnutí, o což stěžovatel svojí ústavní stížností především usiloval. Je tak zřejmé, že požadavek bezprostředního zásahu Ústavního soudu zcela pozbyl na aktuálnosti. Nastala tak situace, která je v teorii a praxi ústavního soudnictví označovaná jako mootness (srov. Braveman, D., Banks, W., Smolla, R.: Constitutional Law. 3. vyd., New York, 1991, s. 75-85, Barron, J., Dienes, C.: Constitutional Law. 4. vyd., St. Paul, 1995, s. 83-85), nebo jako požadavek bezprostředního a přítomného zásahu (unmittelbare und gegenwärtige Betroffenheit) v praxi Spolkového ústavního soudu (např. Bundesverfassungsgerichtsgesetz. Mitarbeiterkommentar. Heidelberg, 1992, s. 1174n., K. Schleich: Das Bundesverfassungsgericht. 3. vyd., München, 1994, s. 142-150), tj. stav, kdy již spor odezněl nebo byl vyřešen jinou cestou a s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení již nemá další smysl řízení v nějaké věci provádět. Z uvedeného vyplývá, že potřeba zrušit ústavní stížností napadené rozhodnutí není dána.

6. K návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů právního zastoupení Ústavní soud podotýká, že podle si náklady řízení vzniklé před Ústavním soudem hradí účastník nebo vedlejší účastník sám. Pouze ve výjimečných odůvodněných případech ( ) může Ústavní soud některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi uložit, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Jedná se ovšem o výjimečný institut, který je třeba vykládat restriktivně. V daném případě Ústavní soud žádné důvody pro přiznání náhrady právního zastoupení stěžovateli neshledal.

7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu