Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1198/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, sídlem Praha 9, Sokolovská 217/42, zastoupené JUDr. Ing. Danielem Prouzou, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013 sp. zn. a proti usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní, výnosů a praní peněz, 2. oddělení ze dne 30. 11. 2012 č. j. OKFK-298-258/TČ-2011-251203, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení ustanovení a d (dále jen "") zrušil v záhlaví označená usnesení orgánů činných v trestním řízení.

Shora uvedeným usnesením Vrchní soud v Praze zamítl jako opožděnou stěžovatelčinu stížnost proti rovněž napadenému usnesení policejního orgánu, jímž byla stěžovatelce dle ustanovení § 66 odst. 1 tr. řádu uložena pořádková pokuta ve výši 40 000 Kč s odůvodněním, že (v postavení poškozené) nevyhověla výzvě k předložení vyžádaných smluv a účetních listin ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1 tr. řádu.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká vrchnímu soudu, že se nezabýval důvody, které způsobily, že stížnost proti usnesení policejního orgánu byla podána opožděně ("mylné vyznačení data doručení do datové schránky" vlastním zaměstnancem); tím mělo být porušeno její právo zakotvené v ustanovení y, neboť za této situace bylo na vrchním soudu, aby stížnost věcně posoudil, a aby se vyjádřil k předestřené obraně proti uložení pořádkové pokuty. V dalším pak stěžovatelka obsáhle oponuje rozhodnutí policejního orgánu; vznesené námitky však - z důvodu uvedených níže - rekapitulovat netřeba.

Ústavní stížnost je částečně zjevně neopodstatněná a částečně nepřípustná.

Ústavní soud je podle ustanovení y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího ustanovení písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Dle ustanovení ve znění usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti lze stručně odůvodnit uvedením příslušného zákonného důvodu.

Ve vztahu k napadenému usnesení vrchního soudu je bez pochybností namístě hodnocení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné; stěžovatelka v ústavní stížnosti sama připouští, že její stížnost byla vskutku podána opožděně, a okolnosti, které k tomu vedly, pakliže spočívají v nesprávných (chybných) postupech v rámci její vnitřní organizace, jsou evidentně nevýznamné. Jestliže shodně uvažoval i vrchní soud, pak o porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces dle y nemůže být řeč.

Je-li úsudek vrchního soudu o opožděnosti stěžovatelčiny stížnosti správný i ústavně konformní, je namístě rovněž tomu korespondující závěr, že v části směřující proti usnesení policejního orgánu není ústavní stížnost dle ustanovení přípustná; je tomu tak proto, že tím stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti řádně nevyčerpala veškeré procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (srov. princip subsidiarity ústavní stížnosti).

Věcnými námitkami proti samotnému rozhodnutí o udělení pořádkové pokuty proto nebyl důvod (ani procesní prostor) se jakkoli zabývat.

Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost zčásti dle ustanovení a zčásti dle ustanovení usnesením (bez jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu