Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1110/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Musila a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti společnosti RUCHSTAV HOLDING a. s., sídlem v Bruntále, Třída práce 15/1710, zastoupené JUDr. Radkem Závodným, advokátem se sídlem Praha 5, Duškova 917/4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012 sp. zn. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2011 sp. zn. a proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení d (dále jen " ") a ustanovení a y (dále jen " ") - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, vydaná v její exekuční věci.

Dle ustanovení ve znění usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti lze stručně odůvodnit uvedením příslušného zákonného důvodu.

Ústavní soud je podle ustanovení y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího ustanovení písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Stěžovatelka vytýká v ústavní stížnosti Nejvyššímu soudu pochybení v dvojím směru.

Namítá-li, že Nejvyšší soud nesprávně označil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu, jestliže namísto č. j. -48 uvedl č. j. -748, je bez dalšího zjevné, že tím - v řízení, jímž byl stěžovatelčin mimořádný opravný prostředek odmítnut jako subjektivně nepřípustný - žádné stěžovatelčino základní právo zasáhnout nemohl, nehledě na to, že o identitě dotčeného rozhodnutí pochyb není, a o čem a jak jím bylo rozhodnuto, nepochybuje ani sama stěžovatelka. Zcela nepřípadný je pak její odkaz na závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. , neboť se týkají procesní otázky na první pohled zcela odlišné, a průmět do věci nyní posuzované je objektivně vyloučen.

Důvodnou není ani námitka, jež stěžovatelka vyslovuje na druhém místě. I kdyby nebyl správný údaj obsažený v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu (že sama návrh na zastavení exekuce nepodala), z obsahu stěžovatelkou "k důkazu" připojené y se podává, že obstojí - coby rozhodné - jeho zjištění, že nepodala odvolání proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut její návrh, pakliže zmíněná je stejnopisem odvoláním proti zamítnutí návrhu na zastavení exekuce jiného povinného - společnosti RH leas, v likvidaci (takové odvolání implikuje posouzení jakožto podané osobou neoprávněnou).

Přestože petitorně směřuje projednávaná ústavní stížnost rovněž proti rozhodnutím soudu prvního stupně a soudu odvolacího, stěžovatelka v ústavní stížnosti vůči nim žádnou námitku nevznáší, a jejich ústavní konformita tak nebyla zpochybněna.

Návrhy zjevně neopodstatněné jsou zvláštní kategorií návrhů zakotvenou v ustanovení ; podle tohoto ustanovení přísluší Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Z řečeného se podává, že důvod k užití tohoto ustanovení je v dané věci dán.

Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost podle ustanovení usnesením (bez jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu