Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3419/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele K. K., t. č. ve VTOS Věznice Pardubice, zastoupeného Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem AK Česká Třebová, Čechova 396, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí ze dne 20. 7. 2012 č. j. 1 ZT 146/2012-15, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody.

Usnesením policejního orgánu ze dne 19. 4. 2012 bylo stěžovateli sděleno obvinění ze dvou trestných činů zanedbání povinné výživy, kterých se měl dopustit jednáním popsaným ve skutkové větě usnesení. Do uvedeného usnesení podal stěžovatel podle svého tvrzení dne 12. 6. 2012, tedy ihned po jeho doručení obhájci stěžovatele, stížnost, kterou podáním ze dne 19. 6. 2012 písemně odůvodnil.

Stížnost stěžovatele ze dne 12. 6. 2012 byla - podle jeho názoru - podána ve lhůtě podle ust. § 143 odst. 1 trestního řádu; to stanoví, že stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději. Přesto Okresní státní zastupitelství v Ústí nad Orlicí písemné odůvodnění podané stížnosti nesprávně posoudilo jako novou stížnost podanou stěžovatelovým obhájcem. Proto ji napadeným usnesením ze dne 20. 7. 2012, č. j. 1 ZT 146/2012-15, zamítlo pro (údajnou) opožděnost. Okresní státní zastupitelství tak prý postupovalo v rozporu s ust. § 143 odst. 1 trestního řádu, neboť lhůtu k podání stížnosti stěžovatel okamžitě využil, poněvadž podal stížnost ihned do protokolu o svém výslechu. Lhůta tak začala běžet teprve dnem 12. 6. 2012. Okresní státní zastupitelství tak podle stěžovatele porušilo jeho právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu.

Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud v souladu se svou konstantní judikaturou, prezentovanou například nálezem ze dne 15. 4. 2012, sp. zn. , nebo nálezem ze dne 21. 1. 2006, sp. zn. , usnesení Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí ze dne 20. 7. 2012, č.j. 1 ZT 146/2012-15, v celém rozsahu zrušil.

II.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí sp. zn. 1 ZT 146/2012. Zjistil, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí rozhodla svým usnesením z 20. 7. 2012, č. j. 1 ZT 146/2012-15, takto:

"Podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu se stížnost obhájce obviněného proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru Ústí nad Orlicí, Oddělení obecné kriminality SKPV Ústí nad Orlicí čj: KRPE-13771-43/TČ-2012-171171 ze dne 19. 4. 2012 o zahájení trestního stíhání z a m í t á jako opožděně podaná."

Z obsahu spisu se dále podává, že citovaným usnesením Policie ČR ze dne 19. 4. 2012 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro dvojnásobný přečin zanedbání povinné výživy podle odst. a 3 písm. b) . Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno 24. 4. 2012. Dne 24. 5. 2012 byl stěžovateli v rámci zmíněného trestního stíhání ustanoven obhájce, neboť u něj nastal případ nutné obhajoby. Při svém výslechu dne 12. 6. 2012 stěžovatel uvedl, že po poradě se svým obhájcem podává stížnost do usnesení o zahájení trestního stíhání a do rozhodnutí o této stížnosti vypovídat nebude.

Z odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení státního zástupce pak plyne, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obhájci stěžovatele doručeno dne 12. 6. 2012; usnesení obsahovalo řádné poučení o možnosti, lhůtě a místu podání stížnosti. Dne 19. 6. 2012 podal obhájce obviněného (stěžovatele) za obviněného podání označené jako odůvodnění stížnosti.

Podle § 143 odst. 1 trestního řádu se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení. Lhůta k podání stížnosti ze strany obhájce proto uplynula dne 15. 6. 2012.

Z výše uvedeného tedy plyne, že ač bylo stěžovateli výše uvedené usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno už 24. 4. 2012 (srovnej třetí list vyžádaného spisu), sám stěžovatel stížnost proti němu podal - do protokolu - až dne 12. 6. 2012. Obhájci stěžovatele bylo usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele doručeno 12. 6. 2012 a stížnost za stěžovatele sepsal až 19. 6. 2012, s doručením 20. 6. 2012 (srovnej sedmý list vyžádaného spisu)

III.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí či jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv či svobod [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "].

Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. k zjištění, zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná základní práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby vydaná rozhodnutí orgánů veřejné moci byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Z výše uvedeného je přitom patrné, že stěžovatelova základní práva porušena nebyla; stěžovatel podal stížnost až několik týdnů poté, co mu bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno. V zákonem stanovené lhůtě ji pak nepodal ani v průběhu trestního stíhání ustanovený obhájce (srovnej shora). Z obsahu spisu neplyne, že by státní zástupce posuzoval podání stěžovatele z 19. 6. 2012 - označené jako odůvodnění stížnosti - jako stížnost novou. V daném případě tak nelze aplikovat ani východiska stěžovatelem zmiňované nálezové judikatury Ústavního soudu.

Ústavní soud - za tohoto stavu - ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu