Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4594/12

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Nového, zastoupeného JUDr. Pavlou Martínkovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem ve Vimperku, 1. máje 144, směřující proti rozhodčímu nálezu rozhodce JUDr. Petra Meduny sp. zn. K/2009/03032 ze dne 21. září 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 4. prosince 2012, se stěžovatel domáhal zrušení rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Petra Meduny sp. zn. K/2009/03032 ze dne 21. září 2012.

Před tím, než Ústavní soud přikročí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího projednání.

Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Pravomoc Ústavního soudu je dána y (dále jen " ") a v jeho rámci , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Podle písm. d) y rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle ust. je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Ústavní soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda napadený rozhodčí nález je pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci podle písm. d) y, resp. podle ust. .

Ústavní soud, ze stejných důvodů jako ve věci

sp. zn.

v případě stálého rozhodčího soudu, dospěl k závěru, že rozhodce JUDr. Petr Meduna orgánem veřejné moci není, takže ani jeho rozhodčí nález není rozhodnutím orgánu veřejné moci podle výše uvedených ustanovení y a .

Rozhodce rozhoduje spor, jestliže jeho pravomoc vyplývá pro daný spor z platné rozhodčí smlouvy uzavřené mezi stranami. V tomto směru je rozhodovací činnost rozhodce založená na smlouvě, která deleguje vůli stran a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku a jako takový je též závazný. Pravomoc rozhodce tedy není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Rozhodce proto za orgán veřejné moci považovat nelze.

Ústavní stížnost stěžovatele tedy není možné projednat, neboť Ústavnímu soudu nepřísluší rozhodovat o rozhodnutí, opatření nebo jiném zásahu jiného orgánu než orgánu veřejné moci.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo, než podle ust. ústavní stížnost jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, odmítnout.

Vzhledem k právě uvedenému závěru nepovažoval Ústavní soud za účelné vyzývat stěžovatele k odstranění vady jeho podání spočívající v absenci výslovného uvedení skutečnosti, že plná moc advokáta přiložená k jeho ústavní stížnosti je určena k zastupování před Ústavním soudem, neboť ani odstranění této vady by na rozhodnutí Ústavního soudu nemohlo nic změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 7. května 2013

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka