Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3727/12

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného (soudce zpravodaj) - ze dne 23. dubna 2013

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti Petra Hoskovce, zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Knoppem, advokátem, se sídlem Lidická 51, 602 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2012 č. j. -28 ve výroku III a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 6. 2012 č. j. -44 ve výroku I v části potvrzující výrok III usnesení soudu prvního stupně, pokud jde o výši vraceného soudního poplatku, za účasti 1. Krajského soudu v Brně a 2. Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a Ing. Libora Diviše jako vedlejšího účastníka řízení.

I. Výrokem III usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2012 č. j. -28 a výrokem I usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne ze dne 21. 6. 2012 č. j. -44, v části potvrzující výrok III usnesení soudu prvního stupně, bylo porušeno právo stěžovatele na ochranu majetku zaručené v d.II. Výrok III usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2012 č. j. -28 a výrok I usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne ze dne 21. 6. 2012 č. j. -44, v části potvrzující výrok III usnesení soudu prvního stupně, se ruší.

Odůvodnění

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v a 5 d (dále jen " ") domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů ve výrocích, na jejichž základě byl stěžovateli vrácen jím zaplacený soudní poplatek v částce snížené o 20 procent.

2. Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. vyplynulo, že v řízení o zaplacení 14 milionů Kč s postižními právy ze směnky vzal stěžovatel dne 19. 3. 2012 žalobu zpět, a to ještě před prvním ústním jednáním nařízeným k projednání námitek žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému Krajským soudem v Brně dne 29. 11. 2011 č. j. -10. Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením směnečný platební rozkaz zrušil a řízení zastavil (výrok I), zavázal stěžovatele povinností zaplatit žalovanému Ing. Liboru Divišovi na náhradě nákladů řízení částku 292 764 Kč (výrok II) a rozhodl, že stěžovateli se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 449 496 Kč (výrok III).

3. V odvolacím řízení Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II a III (výrok I) a uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 960 Kč (výrok II). Odvolací soud výkladem ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění , účinného od 1. 9. 2011, dospěl k závěru, že za rozhodný den z hlediska použití nové právní úpravy je třeba považovat den, kdy stěžovatel vzal žalobu zpět. K přechodným ustanovením v čl. II bodu 1 , kterým se mění , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, odvolací soud konstatoval, že upravují pouze vybírání poplatků, nikoliv jejich vracení, které se tak musí řídit novou zákonnou úpravou.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasil s právním posouzením nároku na vrácení soudního poplatku při zpětvzetí žaloby podle právní úpravy účinné v době zpětvzetí žaloby. Podle jeho přesvědčení se přechodné ustanovení novely zákona o soudních poplatcích vztahuje nejen na vybírání, ale i na vracení soudního poplatku, a obecné soudy tak měly aplikovat právní úpravu účinnou ke dni zahájení řízení (31. 8. 2011) zaručující vrácení soudního poplatku v plné výši v případě, kdy byl návrh vzat zpět před prvním jednáním ve věci; v jeho případě šlo o částku 561 870 Kč. Rozhodnutí obecných soudů, na jejichž základě byl soudní poplatek vrácen ve snížené výši, stěžovatel považoval za rozporná s principem ochrany důvěry občanů v právo, principem materiálního právního státu a principem zákazu zpětné účinnosti právních norem, což ve svém důsledku vnímal jako porušení práva vlastnit majetek a zásady ukládat poplatky jen na základě zákona.

5. Ústavněprávní nepřípustnost aplikace zákona o soudních poplatcích ve znění účinném od 1. 9. 2011 stěžovatel dovozoval i ze závěrů prezentovaných v rozhodovací praxi Ústavního soudu [např. nález

sp. zn.

ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.), nález

sp. zn.

ze dne 15. 12. 2004 (N 191/35 SbNU 497), usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 3. 2006 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz)].

6. Krajský soud v Brně ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 4. 2. 2013 uvedl, že se přiklonil k aplikaci novelizované úpravy vracení soudních poplatků a v podrobnostech odkázal na závěry, jak je formuloval v potvrzujícím rozhodnutí soud druhého stupně.

7. Vrchní soud v Olomouci ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, z něhož je zřejmé, že soud vycházel při aplikaci zákona o soudních poplatcích z přechodných ustanovení obsažených v zákoně č. a důvodové zprávy vztahující se k čl. II přechodných ustanovení této novely, ze které je sice zřetelný původní záměr zákonodárce upravit tímto článkem jak vybírání, tak vracení poplatků za řízení zahájená přede dnem účinnosti , nicméně do přijaté zákonné úpravy ve svém celku včleněn nebyl. Vrchní soud v Olomouci uvedl, že na svém závěru nemá důvod cokoli měnit a navrhl, aby ústavní stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta.

8. V replice ze dne 5. 4. 2013 stěžovatel podotkl, že ani v jednom z vyjádření obecné soudy nereagovaly na jeho ústavněprávní argumentaci a pouze zopakovaly argumenty, které použily již při rozhodování jeho věci. Stěžovatel upřesnil původní petit ústavní stížnosti tak, aby bylo zcela zřejmé, že nebrojí proti náhradově nákladovým výrokům obecných soudů.

9. Pan Ing. Libor Diviš, vedlejší účastník řízení, se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

10. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o důvodnosti ústavní stížnosti. V souladu s ustanovením , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl mimo ústní jednání, neboť od ústního jednání neočekával další objasnění věci.

11. Stěžovatel zpochybnil aplikaci ustanovení zákona o soudních poplatcích ve znění účinném od 1. 9. 2011 v důsledku nesprávné interpretace přechodného ustanovení k Ústavní soud, ač není povolán k přezkumu správnosti výkladu a použití podústavního práva, činí tak výjimečně tehdy, dochází-li v důsledku nesprávné interpretace a aplikace zákonné normy k porušení některého ze základních práv stěžovatele chráněného ústavním pořádkem.

12. Relevantní právní úprava:

12.1 Zákon o soudních poplatcích ve znění do 31. 8. 2011 v § 10 odst. 3 zavazoval soud vrátit "z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním"; tutéž povinnost stanovil i v § 10 odst. 4 v případě, "bylo-li řízení zastaveno po vydání platebního rozkazu pro zpětvzetí návrhu, k němuž došlo nejpozději v poslední den lhůty k podání odporu nebo námitek proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Po podání odporu nebo námitek se poplatek vrátí, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním".

12.2 , kterým se mění , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, bylo s účinností od 1. 9. 2011 změněno ustanovení tak, že ve větě první byla za slovo "stížnosti," vložena slova "snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč,"; v odst. 4 téhož ustanovení byla za slova "zaplacený poplatek" vložena slova "snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč," věta druhá byla nahrazena větou "Soud postupuje stejným způsobem po podání odporu nebo námitek, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním."

12.3 Ustanovení čl. II bodu 1 přechodných ustanovení k ve větě první stanovilo, že "za řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se vybírají poplatky podle dosavadních právních předpisů, i když se stanou splatnými po dni nabytí účinnosti tohoto zákona".

13. Podstatou problému, to jest výkladem přechodných ustanovení k týkajících se postupu soudu při vracení zaplaceného soudního poplatku po zpětvzetí žaloby před prvním jednáním v těch případech, kdy k zahájení řízení došlo před účinností tohoto zákona, avšak k samotnému zpětvzetí žaloby a zastavení řízení po jeho účinnosti, za situace, kdy výslovná úprava intertemporálních pravidel pro vracení poplatků v citovaném zákoně chybí, se Ústavní soud již zabýval.

14. V nálezu

sp. zn.

ze dne 18. 12. 2012 (N 205/67 SbNU 615) [a poté i v nálezu

sp. zn.

ze dne 14. 2. 2013 (N 30/68 SbNU 331)] Ústavní soud vyložil, že neobsahuje-li speciální pravidla pro vracení soudního poplatku v řízeních zahájených před jeho účinností, je třeba aplikovat pravidlo zakotvené v čl. II bodu 1 větě první tohoto předpisu, tj. v řízeních zahájených před nabytím účinnosti , která byla zastavena pro zpětvzetí návrhu učiněné po nabytí jeho účinnosti, vrátit soudní poplatek podle dosavadních právních předpisů. Jinými slovy řečeno, pokud byla žaloba podána za určitého stavu právní úpravy, podléhá poplatková povinnost právnímu režimu platnému a účinnému v době jejího podání, a to v celém jejím rozsahu, tj. nejen pokud jde o placení soudního poplatku, ale také co se týče jeho případného vracení.

15. Ústavní soud se ve shora citovaném nálezu I. senátu vyjádřil i k názoru zastávanému Krajským soudem v Brně v usnesení ze dne 10. 2. 2012 sp. zn. (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 56/2012), sdílenému v projednávané věci i Vrchním soudem v Olomouci. Podle tohoto názoru se do přijaté právní úpravy nepodařilo včlenit zamýšlený záměr zákonodárce stanovit postup pro vybírání a vracení poplatků v řízeních zahájených před účinností nové právní úpravy, jak byl vyjádřen v důvodové zprávě k přechodným ustanovením , což vyústilo v závěr, že je třeba postupovat podle přechodných ustanovení k pouze v případě vybírání poplatků, nikoliv již v případě jejich vracení, které se pak nutně musí řídit novou zákonnou úpravou. Tuto argumentaci Ústavní soud označil za nekorektní. Dotčené přechodné ustanovení, ke kterému se vztahovala příslušná část důvodové zprávy, nedoznalo vůči původnímu vládnímu návrhu zákona žádné změny, z čehož Ústavní soud dovozuje zákonodárcův záměr na použití obecného přechodného ustanovení i na vracení soudních poplatků.

16. Závěry uvedené ve shora citovaných nálezech k výkladu čl. II bodu 1 věty první přechodných ustanovení k dopadají v plné míře i na nyní projednávanou věc. Návrh stěžovatele na vydání směnečného platebního rozkazu byl Krajskému soudu v Brně doručen dne 31. 8. 2011, tj. před účinností Obecné soudy tedy byly povinny aplikovat na zpětvzetí tohoto návrhu ustanovení zákona o soudních poplatcích ve znění účinném ke dni 31. 8. 2011, a vrátit stěžovateli celý soudní poplatek, byť ke zpětvzetí návrhu došlo dne 19. 3. 2012. Zadržením části soudního poplatku obecné soudy protiprávně zkrátily stěžovatele v jeho majetkové sféře, a porušily tak jeho ústavně zaručené právo na ochranu vlastnictví dle y.

17. Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou ve smyslu y závazná pro všechny orgány i osoby. To platí i pro rozhodování Ústavního soudu samého, který musí respektovat vlastní závěry vyslovené v typově shodných věcech, nepřekoná-li vlastní právní názor vyslovený v nálezu procedurou realizovanou v důsledku postupu ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; pro tento výjimečný postup však v projednávané věci rozhodující senát neshledal žádné opodstatnění.

18. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti podle ustanovení vyhověl a napadené výroky usnesení Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci podle ustanovení téhož zákona zrušil.