Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 930/13

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jana Svobody, zastoupeného JUDr. Josefem Pernicou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 19, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -315 ze dne 18. prosince 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel s odkazem na zásah do jeho práva na spravedlivý proces zaručeného d domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Napadeným usnesením Nejvyšší soud v řízení o zápis změn do obchodního rejstříku, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , na základě zpětvzetí dovolání zastavil dovolací řízení o dovolání spol. EEIKA ŠAFRÁNEK s.r.o. (dále jen "společnost") proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -269 ze dne 10. dubna 2012 a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Podáním doručeným Krajskému soudu v Brně dne 2. července 2012, tedy v mezidobí mezi podáním dovolání a rozhodnutí o něm, oznámil stěžovatel soudu, že vstoupil do řízení jako vedlejší účastník na straně společnosti, neboť je společníkem a jednatelem této společnosti a jeho právní zájem na výsledku sporu je totožný jako právní zájem společnosti, jímž je založení právní jistoty o postavení jednotlivých osob zúčastněných na společnosti. Stěžovatel jakožto vedlejší účastník v dovolacím řízení vyjádřil obavy, že osoby zapsané do obchodního rejstříku na základě dovoláním napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci budou v dovolacím řízení činit právní úkony jménem společnosti, a navrhoval, aby Nejvyšší soud posoudil účinnost těchto úkonů v dovolacím řízení s ohledem na skutečnost, že právě otázka oprávněnosti jednotlivých osob jednat za společnost je předmětem daného sporu.

Stěžovatel namítá, že na jeho procesní úkon, jímž přistoupil do řízení jako vedlejší účastník na straně společnosti, nereagoval žádným způsobem ani Krajský soud v Brně, ani Nejvyšší soud. Stěžovatel tvrdí, že ačkoli podle ust. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník, nebylo se stěžovatelem ze strany soudu jednáno jako s účastníkem řízení a nebyla mu doručena jediná písemnost, která by svědčila o tom, že obecné soudy vzaly přistoupení stěžovatele do řízení na vědomí. Nejvyšší soud tak měl podle názoru stěžovatele stěžovateli přinejmenším doručit napadené usnesení o zastavení dovolacího řízení, v jehož odůvodnění měl vyložit, jak se vypořádal s námitkou stěžovatele o neúčinnosti případného zpětvzetí dovolání učiněného jménem společnosti. O porušení práva stěžovatele svědčí podle ústavní stížnosti i to, že v záhlaví napadeného usnesení není stěžovatel vůbec uveden jako účastník řízení, byť se jedná o účastníka vedlejšího. Stěžovateli tak bylo podle jeho názoru upřeno právo být účastníkem soudního řízení.

Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením návrhu, je povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), pro jeho věcné projednání.

Ústavní stížnost je podle ustanovení oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní soud dále připomíná, že podle ustálené judikatury je Ústavní soud vázán petitem ústavní stížnosti.

Stěžovatel výše uvedeným podáním doručeným Krajskému soudu v Brně dne 2. července 2012 oznámil soudu, že vstoupil jako vedlejší účastník na straně společnosti do řízení o zápis změn do obchodního rejstříku. Toto řízení, byť v něm existoval určitý spor mezi jeho účastníky, je nepochybně řízením nesporným. Vedlejší účastenství dle ust. však přichází do úvahy jen v případě řízení sporného. Stěžovatel tak ve skutečnosti účastníkem předmětného řízení nebyl, resp. být nemohl, a napadeným rozhodnutím tak do jeho práv zasaženo být nemohlo. Ústavnímu soudu tak nezbývá než konstatovat, že projednávaná ústavní stížnost byla podána zjevně neoprávněným navrhovatelem.

Ačkoli by se slušelo, aby se s výše uvedeným podáním stěžovatele ze dne 2. července 2012 soud vypořádal, nemá skutečnost, že se tak nestalo, na ústavnost napadeného rozhodnutí žádný vliv. Navíc stěžovatel v petitu ústavní stížnosti, jímž jak uvedeno výše je Ústavní soud vázán, napadl (pouze) v záhlaví citované rozhodnutí, tzv. jiný zásah obecných soudů do svých práv v něm však netvrdil a ochrany proti němu se petitem ústavní stížnosti nedomáhal.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ust. odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2013

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka