Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1251/13

Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Miroslava Klösela, t. č. ve Vazební věznici Ostrava, zastoupeného JUDr. Melánií Pyszkovou, advokátkou se sídlem U Stromovky 1501/11, Havířov, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. února 2013 č. j. -45 a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. února 2013 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky ve Zlíně, jímž označený soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost směřující do tamtéž označeného (a rovněž ústavní stížností napadeného) usnesení Okresního soudu ve Zlíně, kterým bylo rozhodnuto, že (I.) se stěžovatel podle § 72 odst. 1 tr. řádu ponechává ve vazbě, (II.) podle § 71a tr. řádu se zamítá jako nedůvodná jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, (III.) podle § 71 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu, že vazební důvod dle § 67 písm. a) tr. řádu trvá nadále, (IV.) podle § 73b odst. 4 tr. řádu, že důvody vazby podle § 67 písm. b) tr. řádu a dle § 67 písm. c) tr. řádu pominuly, (V.) podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu, že se písemný slib stěžovatele nepřijímá, (VI.) podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu, že se zamítá návrh stěžovatele na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka a konečně (VII.) podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu, že se nabídka záruky důvěryhodné osoby, a to Dagmar Hauserové, nepřijímá.

Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v a 5 a d (dále jen " "). S ohledem na zevrubně rozvedené výhrady, mířící do (stěžovatelem tvrzené) nekonkrétnosti a nedostatečnosti rozhodovacích důvodů, jimiž obecné soudy závěry o vazbě podložily, těmto souhrnně vytkl, že svá rozhodnutí podložily toliko hrozbou vysokého trestu, aniž by reflektovaly požadavky z judikatury Ústavního soudu plynoucí (jmenovitě nálezů

sp. zn.

a

, oba dostupné na http://nalus.usoud.cz); v důsledku toho se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud opakovaně konstatoval, do úvah (a rozhodnutí jimi podložených), plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem ( a násl. y) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení z hlediska požadavků kladených na obsah vazebních rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 tr. řádu ve spojení s § 73c tr. řádu - oproti výtkám stěžovatele prezentovaným v ústavní stížnosti - jednoznačně obstojí. Obecné soudy se s námitkami stěžovatele zákonným a racionálně přezkoumatelným způsobem náležitě vypořádaly, v důsledku čehož lze jejich úsudek podřadit pod výraz (ústavně souladného) nezávislého soudního rozhodování ve smyslu y ČR.

Nutno zdůraznit, že z pohledu dosavadní důkazní situace a jejího hodnocení pouze pro účely vazby soudy přesně vyjmenovaly důvody, o něž se jejich poukaz na v posuzované věci konkrétně a individuálně hrozící vysoký trest opírá. Učinily tak náležitě s přihlédnutím ke specifickým a stěžovatelem tvrzeným konkrétním okolnostem, které případně (mají-li kontextuální váhu) jinak obavu z útěkového jednání předvídaného v ustanovení § 67 písm. a) tr. řádu zeslabují (jsou s to ji oslabit), jimž však v předmětné věci z hlediska proporčního poměřování (hrozícího trestu a významu těchto okolností) rozhodného pro závěrečný úsudek o naplnění podmínek vazby dostatečnou intenzitu nepřisoudily (srov. kupř. nález

sp. zn.

, při obdobné aplikaci kritéria obsaženého v věta za středníkem , tr. zákoníku implicite). Pokud stěžovatel v této souvislosti tvrdil, bez přiměřené reflexe závažnosti nastalé situace spjaté s předmětným trestním stíháním, resp. jeho zatím orgány činnými v trestním řízení předpokládaným minulým jednáním, že jsou odůvodnění soudu v některých ohledech spekulativní, z povahy věci plyne, že tomu ani jinak stran jistých soudem předložených úvah (v této fázi řízení) být nemůže; rozhodující přitom z pohledu ústavněprávního je, že nejsou projevem svévole a zohledňují racionálně posuzované objektivní konstelace (srov. např. nálezy

sp. zn.

,

,

,

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Za této ústavně konformní argumentační pozice odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů stěžovatel zásah do jeho ústavně zaručených práv neprokázal, pročež Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2013

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu