Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1066/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Anny Holečkové, zastoupené JUDr. Martou Čihákovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013 sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2010 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. 9. 2008 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení ustanovení a základních práv a svobod (dále jen " ") zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, vydaná v její občanskoprávní věci.

Shora identifikovaným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích zamítl stěžovatelčinu žalobu, jíž se proti žalované (své dceři) domáhala určení, že je vlastnicí specifikovaných nemovitostí, a to z titulu občanskoprávního institutu vrácení daru; chování žalované vůči ní mělo hrubě porušovat dobré mravy. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem tento rozsudek potvrdil a následné dovolání bylo Nejvyšším soudem ústavní stížností rovněž napadeným usnesením odmítnuto jako nepřípustné.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti se závěrem obecných soudů, že v žalobě popsané chování žalované nepředstavuje chování hrubě porušující dobré mravy ve smyslu ustanovení § 630 obč. zák., nesouhlasí; podle jejího názoru naopak "zpronevěra finančních prostředků, neochota pomáhat matce v nemoci a poskytnout pomoc ve stáří, při zdravotních potížích a nezájem o její život" vážné porušení dobrých mravů zakládá.

Ústavní soud je podle ustanovení y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího ustanovení písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Jelikož podstatou projednávané ústavní stížnosti je pouze námitka proti interpretaci relativně neurčitého pojmu "hrubého porušení dobrých mravů", je - z hledisek standardních limitů ústavněprávního přezkumu - adekvátní se omezit na konstatování, že v kontextu konkrétní věci je takový výklad zásadně v diskreci obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší - s výhradou zjevné libovůle - jejich závěry podrobit vlastnímu přehodnocení. Nejvyšší soud odkázal na řadu rozhodnutí, s nimiž jsou napadená rozhodnutí v souladu, a stěžovatelka v ústavní stížnosti ani netvrdí, že by jim naopak byla kontrérní; kolize se posléze nezjevuje ani vůči názorům, vysloveným právní doktrínou (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol.: , 2. vydání, Praha: C. H. Beck 2009, str. 1801).

Stěžovatelčina ústavní stížnost je tím jen polemikou se závěry obecných soudů, jež zjevně nepřekračuje rovinu podústavního práva; že případná správnost není referenčním kritériem důvodnosti ústavní stížnosti, bylo již výše zaznamenáno, a o interpretační svévoli, jejíž případná indikace by odůvodňovala kasační zásah Ústavního soudu z důvodu porušení stěžovatelčina práva garantovaného ustanovením , zde nejde.

Návrhy zjevně neopodstatněné jsou zvláštní kategorií návrhů zakotvenou v ustanovení ; podle tohoto ustanovení přísluší Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost podle ustanovení usnesením (bez jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu