Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 947/13

Ústavní soud rozhodl dne 25. dubna 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Lucie Veselé, zastoupené Mgr. Tomášem Davidem, advokátem AK se sídlem Vodičkova 20, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013 č. j. -102, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. března 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013 č. j. -102, a to pro porušení a d.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013 č. j. -102 byl zamítnut návrh žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") na přerušení odvolacího řízení (výrok pod bodem I). Ve výroku pod bodem II bylo odvolání žalobkyně odmítnuto a dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že napadeným usnesením ze dne 10. ledna 2013 č. j. -102 Městský soud v Praze odmítl její odvolání směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. září 2012 č. j. -82, a to z toho důvodu, že odvolání nebylo doplněno. Stěžovatelka uvádí, že k tomuto procesnímu nedostatku došlo z důvodu onemocnění jejího bývalého právního zástupce, o kterém stěžovatelka nebyla informována. Tento nedostatek však podle stěžovatelky nemůže sám o sobě být důvodem k odmítnutí jejího odvolání. Stěžovatelka uvádí, že svému bývalému právnímu zástupci vypověděla plnou moc poté, co se o uvedeném stavu věci dozvěděla. Další námitky stěžovatelky v ústavní stížnosti směřují vůči prvostupňovému rozsudku, kterým obvodní soud zamítl její žalobu s návrhem, aby bylo určeno, že dobrovolná dražba konaná dne 28. července 2010 je neplatná.

III.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost .

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. ), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. .

Podle ust. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V souladu s ust. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. ). V posuzované věci nevyčerpala stěžovatelka možnost podat žalobu pro zmatečnost.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží především k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Podle ust. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

V ústavní stížnosti stěžovatelkou namítaný vadný postup odvolacího soudu je tedy důvodem objektivně použitelným již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle ust. proti usnesení odvolacího soudu, které stěžovatelka zde napadá ústavní stížností.

Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu ust. nepřípustná, přičemž Ústavní soud neshledal ani důvody pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle ust. .

Podle ust. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. jako návrh nepřípustný odmítl, když neshledal důvod k postupu podle ust. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2013

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj