Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1141/13

Ústavní soud rozhodl dne 30. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti společnosti MIHO REAL, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Radlická 2, zastoupené Mgr. Janem Stínkou, advokátem se sídlem Kladno, Průchodní 346, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. ze dne 15. srpna 2012 a Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 24. září 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných , d, jakož i porušení , a y ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo jako opožděné odmítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. ze dne 19. 6. 2012, vydané ve věci povolení odkladu exekuce, které podal prostřednictvím svého právního zástupce formou elektronického podání se zaručeným elektronickým podpisem. V obsáhle rozvedených důvodech ústavní stížnosti stěžovatel, obdobně jako v odvolání, oponuje závěru obecných soudů o opožděnosti jeho odvolání s opětovným poukazem a důrazem na fakt, že odvolání bylo odesláno na e-mailovou adresu elektronické podatelny Obvodního soudu pro Prahu 10 z e-mailové adresy jeho právního zástupce poslední den odvolací lhůty ve středu dne 11. 7. 2012 v 16,53 hod., tedy v úřední hodiny jmenovaného soudu. Je toho názoru, že i když obdržel potvrzení soudu o doručení odvolání dne 12. 7. v 02,18 hod, nelze jeho podání považovat za opožděné, neboť k vygenerování a odesílání zpráv, jimiž soudy potvrzují odesílatelům doručení podání prostřednictvím elektronické podatelny, dochází automaticky, což nemůže odesílatel ovlivnit. Obecným soudům vytýká, že bez dalšího vycházejí z vygenerovaného identifikátoru, který soud vytvořil v podatelně soudu, a odvolacímu soudu navíc vytýká s odvoláním na označovanou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, že rozhodl, aniž ve věci nařídil jednání, přestože podmínky pro takový postup v daném případě dány nebyly, když prováděl dokazování.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl. Odvolací soud v odůvodnění svého potvrzujícího rozhodnutí poukázal na to, že závěry nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

na danou věc nedopadají a naopak s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu -rozhodnutí sp. zn. , publikované jako R 17/2002, zdůraznil, že provozovatel e-mailového spojení není orgánem, který má povinnost podání doručovat ve smyslu ustanovení s tím, že učiní-li účastník podání soudu prostřednictvím e-mailu, nese sám procesní odpovědnost za to, že při zvolené formě komunikace takové podání dojde soudu včas. Odvolací soud tak v zásadě na námitky stěžovatele reagoval a učinil tak přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, a proto lze na jeho zdůvodnění odkázat. Ani postup odvolacího soudu, který o odvolání stěžovatele rozhodl, aniž nenařídil jednání, Ústavní soud nepovažuje za protiústavní, když podle jednání není třeba nařizovat, pokud se odvolání odmítá, přitom z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu neplyne, že by vycházel z jiných zjištění než soud I. stupně a sám dokazování doplňoval. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele tak Ústavní soud nezjistil, a proto byla jeho stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu