Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1130/13

Ústavní soud rozhodl dne 11. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky Alexandry Bouškové, zastoupené Mgr. Michalem Gemrotem, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhřebská 50/148, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -165 ze dne 24. ledna 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných a d, v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu, jímž bylo jako nepřípustné odmítnuto dovolání stěžovatelky, podané s odkazem na ust. , proti rozhodnutí odvolacího soudu -Krajského soudu v Praze č. j. -141 ze dne 19. ledna 2011. Tímto rozhodnutím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně - Okresního soudu pro Prahu-západ č. j. -121 ze dne 2. června 2010, kterým byla žaloba stěžovatelky o určení vlastnického práva k označené nemovitosti zamítnuta. Neústavnost napadeného rozhodnutí spatřuje stěžovatelka v podstatě v tom, že dovolací soud v rozporu s platnými právními předpisy odmítnutím dovolání jí odepřel přezkum rozhodnutí krajského soudu, jenž spolu se soudem prvního stupně - podle jejího názoru - po věcné stránce nesprávně, posoudil otázku přerušení dobré víry u držby předmětného pozemku, v důsledku čehož došlo k porušení shora označených základních práv.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud především připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl.

Dané věci, jak patrno z obsahu připojených příloh, se již soudy prvního a druhého stupně řádně věnovaly a na základě zjištěného skutkového stavu, který Ústavní soud s připomenutím své judikatury nemůže přehodnocovat, ve svých rozhodnutích přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem dostatečně rozvedly své úvahy vedoucí je k zamítnutí žaloby stěžovatelky. Totéž lze uvést v poměru k ústavní stížností napadenému rozhodnutí dovolacího soudu. Jeho podrobné zdůvodnění, objasňující dostatečně důvody odmítnutí stěžovatelkou podaného dovolání pro jeho nepřípustnost, považuje Ústavní soud za přesvědčivé, nevykazující prvky libovůle, pročež lze na ně odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky Ústavní soud neshledal, a proto byla ústavní stížnost podle odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2013

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu