Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2565/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Mgr. Michala Čížka, zastoupeného JUDr. Petrem Hostašem, advokátem, AK se sídlem Na Struze 1740/7, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2012 č. j. -112 a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 12. 2011 č. j. -102 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností stěžovatel z důvodů v ní vyložených brojil proti v záhlaví označeným soudním rozhodnutím. Podle stěžovatele jimi došlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces ve smyslu d.

Konkrétně stěžovatel namítal, že v důsledku vydání napadených soudních rozhodnutí mu vznikla povinnost zaplatit další soudní poplatek ve výši 25.000,- Kč ve věci návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva. Podle stěžovatele však tento poplatek byl vyměřen nad rámec položky 16 , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen "zákon o soudních poplatcích"). Stěžovatel upozornil, že se v předmětné věci jednalo o jednu pohledávku, která měla být zajištěna majetkem dlužníka tvořený nemovitostmi nacházejícími se v mnoha okresech. Zpoplatnění návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva v každém okrese zvlášť je dle stěžovatele nelogické a omezuje jeho právo na přístup k soudu.

Bližší obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech stupňů, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. y) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999

sp. zn.

, N 98/15 SbNU 17), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Ze shora uvedeného plyne, že Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti či přiléhavosti právního názoru obecných soudů (proti němuž stěžovatel ústavní stížností brojí), podle něhož jsou návrhy na zřízení soudcovských zástavních práv k nemovitostem zpoplatněny za každý dotčený okres zvlášť; jeho úkolem je toliko posouzení, zda je tento právní názor z hlediska ústavních principů a ústavně garantovaných práv stěžovatele udržitelný.

S ohledem na takto vymezené hranice jím prováděného meritorního přezkumu nemá Ústavní soud proti napadeným rozhodnutím obecných soudů výhrad. Tato rozhodnutí byla řádně odůvodněna, a to jak obecně, tak i konkrétně ve vztahu ke stanovení stěžovatelovy poplatkové povinnosti (k tomu srov. zejména odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, str. 2 a 3). Právní názor, na základě něhož stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit více soudních poplatků, pak Ústavní soud považuje za ústavně souladný; byl totiž opřen o racionální a nikoliv svévolná kritéria a zároveň ve svém důsledku nebránil stěžovateli v přístupu k soudu.

Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že k dotčení - tím méně pak porušení - stěžovatelových základních práv nedošlo, pročež odmítl ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu