Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 689/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Jiřiny Fonlenové, zastoupené JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem, AK se sídlem Petrská 1136/12, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 4. 2010 č. j. -58, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2010 č. j. -79 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2012 č. j. -101 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Z důvodů v ústavní stížnosti vyložených napadla stěžovatelka shora označená rozhodnutí obecných soudů, neboť v těchto rozhodnutích spatřovala porušení svého práva na spravedlivý proces, jež jí je garantováno ustanoveními d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a rovněž s ustanoveními a y.

Porušení svých ústavně garantovaných práv spatřovala stěžovatelka v tom, že obecné soudy nevyhověly její žalobě na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu. V tomto ohledu pak stěžovatelka zejména zdůraznila, že ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by po ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby užívala toliko jeden byt ve smyslu ustanovení .

Rozhodnutí odvolacího soudu bylo dle stěžovatelčina názoru formulováno zcela nesrozumitelně a ve své podstatě nepřezkoumatelně. Kromě toho se rovněž právní závěry v něm obsažené ocitly v objektivním rozporu s předchozí judikaturou Nejvyššího soudu.

Nejvyššímu soudu pak stěžovatelka v tomto kontextu vytknula, že odmítnutí meritorního přezkumu jí podaného dovolání bylo protiústavní; dovolací soud totiž zřejmý rozpor rozhodnutí odvolacího soudu se svou dřívější judikaturou přehlédl, a tudíž nedostál své povinnosti sjednocovat judikaturu obecných soudů.

Bližší obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. y) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález

sp. zn.

, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Předně je nutno připomenout, že odůvodnění ústavní stížnosti shora nastíněné postavení Ústavního soudu nereflektuje; návrh sice obsahuje určitou ústavněprávní argumentaci, ve své podstatě však toliko polemizuje s výkladem ustanovení a přístupem obecných soudů k otázce splnění podmínky poskytnutí náhradního přístřeší. Stran těchto meritorních námitek proti rozhodnutím soudu nalézacího a odvolacího Ústavní soud konstatuje, že proti výsledku řízení před těmito soudy nemá žádných ústavněprávních námitek a že ani odůvodnění napadených rozhodnutí netrpí žádnými ústavněprávními deficity (srov. zejména výstižné shrnutí právní argumentace na str. 5 napadeného rozhodnutí odvolacího soudu). Na odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů může proto Ústavní soud - maje za nadbytečné jejich obsah ve svém rozhodnutí znovu reprodukovat - ve zbytku odkázat.

Pokud se týče napadeného usnesení Nejvyššího soudu, zdůrazňuje Ústavní soud, že bylo-li stěžovatelčino dovolání odmítnuto jako nepřípustné, bylo se nutno ústavní stížností v tomto rozsahu zabývat z hlediska tvrzeného porušení práva na soudní ochranu ve smyslu ustanovení y a ustanovení Úmluvy; to však nikoliv z hlediska porušení subjektivního práva hmotného, nýbrž pro denegationem iustitiae (odepření spravedlnosti).

Samotná existence dovolání jako mimořádného opravného prostředku v řízení občanskoprávním nepožívá ústavněprávní ochrany; jinými slovy není povinností státu, aby takový prostředek ochrany práv do svého právního řádu komponoval. To však nezbavuje soud povinnosti interpretovat a aplikovat podmínky připuštění tohoto prostředku, pokud jej stát ve svém zákonodárství vytvořil, tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces (srov. nález

sp. zn.

, http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud v tomto rozsahu napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že Nejvyšší soud posoudil otázku přípustnosti stěžovatelčina dovolání ústavně konformně a v souladu se svou ustálenou judikaturou i s judikaturou Ústavního soudu.

Pro uvedené Ústavní soud konstatuje, že v projednávané věci nedošlo k dotčení stěžovatelkou citovaných (a ani jiných) ustanovení ústavního pořádku, pročež mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu