Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1172/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti Robert Bosch odbytová s. r. o., se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 1661/35, IČ: 43872247, zastoupené Mgr. Stanislavem Janochem, advokátem se sídlem na adrese Praha 1, U Prašné brány 1078/1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2013 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. dubna 2013, domáhala podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu porušení práva na spravedlivý proces podle d.

Z ústavní stížnosti bylo zjištěno, že napadeným usnesením ve věci žaloby o ochranu autorských práv a proti nekalé soutěži a) stěžovatelky a b) Robert Bosch GmbH (dále jen "žalobci"), Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 1. února 2013 sp. zn. vyzval každého z žalobců k zaplacení soudních poplatků ve výši 992 000,- Kč a 2 000,- Kč, a to do jednoho měsíce. V poučení k usnesení městský soud uvedl, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné a nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení před soudem prvního stupně zastaveno. Nicméně soud však řízení nezastaví, je-li tu nebezpeční z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, jestliže poplatník ve stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl soudní poplatek dosud zaplatit [ , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].

Oba žalobci pak v podání, které městskému soudu bylo doručeno dne 6. března 2013, namítali nesprávnost rozhodnutí soudu o soudním poplatku a navrhli změnu usnesení ze dne 1. února 2013 sp. zn. pro tvrzenou nesprávnost. Městský soud usnesením ze dne 7. března 2013 č. j. -102 návrhu žalobců na změnu napadeného usnesení nevyhověl. Žalobci byli k tomu poučeni, že proti tomuto usnesení je odvolání přípustné k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím městského soudu do 15 dnů od jeho doručení. Stěžovatelka pak k ústavní stížnosti připojila odvolání proti usnesení o nevyhovění návrhu na změnu rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek ze dne 7. března 2013 č. j. -102 datované dnem 2. dubna 2013.

Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , a to včetně podmínky ustanovení , která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Citované ustanovení je vyjádřením principu subsidiarity, jednoho ze základních principů ústavního soudnictví, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Ústavní soud pak uvedl, že může do činnosti obecných soudů zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými.

Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

ze dne 30. listopadu 1995; N 78/4 SbNU 243). Výjimky, které z tohoto pravidla připustil, se týkaly přezkumu rozhodnutí, která uzavírají určitou část řízení nebo která řeší dílčí procesní otázku, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo; to však pouze pokud jsou taková rozhodnutí způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele a pokud je námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod koncentrována jen do tohoto stadia řízení a nemohla by již být, v rámci dalšího řízení (např. při uplatňování procesních prostředků proti meritorním rozhodnutím), efektivně uplatněna. Takovou výjimku však projednávaný případ nepředstavuje.

Otázkou přípustnosti ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí o poplatkové povinnosti, vydaném v občanském soudním řízení, se Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zabýval. V nálezu

sp. zn.

ze dne 16. března 2006 (N 56/40 SbNU 547) dovodil, že v případě nevyhovění výzvě k zaplacení soudního poplatku je možno ústavní stížnost podat teprve proti rozhodnutí o opravném prostředku proti následnému usnesení o zastavení řízení; i v případě, že účastník soudní poplatek přes svůj nesouhlas zaplatí a řízení zastaveno není, právní řád poskytuje procesní prostředek, jímž může dosáhnout změny či zrušení případně nesprávného rozhodnutí o poplatkové povinnosti ( ), a který je nezbytné vyčerpat. K tomu se dodává, že usnesení vyzývající stěžovatele k zaplacení soudního poplatku samo o sobě není způsobilé zasáhnout do jeho sféry základních práv a svobod, neboť bezprostředně nevyvolává žádné negativní následky (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 19. prosince 2012 in ASPI a http://nalus.usoud.cz) a není konečným rozhodnutím v řízení, proti němuž by bylo možno brojit ústavní stížností.

V konkrétním případě stěžovatelka využila možnosti podání návrhu na změnu usnesení ze dne 1. února 2013 sp. zn. a následně podala přípustné odvolání proti usnesení o nevyhovění návrhu na změnu rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek ze dne 7. března 2013 č. j. -102. Jak Ústavní soud ověřil z výpisu události v řízení vedeného městským soudem pod sp. zn. a Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. , bylo dne 2. dubna 2013 podáno ve věci odvolání, které bylo dne 5. dubna 2013 předloženo soudu druhého stupně a u tohoto soudu, tedy u Vrchního soudu v Praze bylo řízení o odvolání zahájeno dne 9. dubna 2013. Je zcela evidentní, že za dané procesní situace by bylo jakékoliv rozhodnutí Ústavního soudu vydáno předčasně. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu by k porušení tvrzeného práva na spravedlivý proces mohlo dojít teprve tehdy, jestliže by stěžovatelce bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu, nebo pokud by tento soud bezdůvodně odmítl o podaném návrhu jednat a rozhodnout či by zůstal v řízení delší dobu nečinný. Taková situace však v projednávaném případě nenastala. Vzhledem k tomu, že v případě ústavní stížností napadeného usnesení se nejedná o meritorní rozhodnutí, nemohlo tak být postupem soudu zasaženo do namítaných základních práv stěžovatelky.

Z těchto skutečností pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení ve spojení s ustanovením .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 16. dubna 2013

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka