Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1025/13

Ústavní soud v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Viliama Štulíře, zastoupeného JUDr. Jiřím Půčkem, advokátem, se sídlem Na Splávku 1182, 686 01 Uherské Hradiště, směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 7. 2012, č. j. -49, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2012, č. j. -67, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen na svých ústavně garantovaných právech. Konkrétně namítl porušení , a d (dále jen ""), a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatel v řízení o rozvod manželství uplatnil námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 8. Tvrdil, že s manželkou (dále jen "žalobkyně") nikdy nebydlel ve společné domácnosti v obvodu Městské části Praha 8, ale na adrese Č., O. Obvodní soud pro Prahu 8 ústavní stížností napadeným usnesením o této námitce rozhodl tak, že se místní nepříslušnost nevyslovuje. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které doplnil řadou listinných důkazů a návrhem svědeckých výpovědí, jimiž hodlal prokazovat oprávněnost své námitky. Městský soud v Praze o tomto odvolání rozhodl shora uvedeným usnesením tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně v době podání žaloby o rozvod manželství v obvodu soudu pro Prahu 8 skutečně bydlela a z důkazů, které v odůvodnění cituje, vyplynulo, že bezprostředně před definitivním odchodem žalobkyně od stěžovatele oba účastníci žili na adrese P., V.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká zejména odvolacímu soudu, že se vůbec nezabýval jeho námitkou nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí. Nevypořádal se s rozpornými tvrzeními účastníků řízení ohledně posledního místa společného bydlení, neprovedl všechny navržené důkazy, aniž vyložil, proč je neprovedl, k projednání odvolání nenařídil jednání, ačkoliv podle jeho názoru se tak mělo stát s ohledem na skutečnosti, které vyplynuly s písemných podání učiněných v této věci. Stěžovatel dovozuje, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do práva na zákonného soudce, práva na spravedlivý proces, práva na projednání věci v jeho přítomnosti, státní moc byla uplatněna mimo meze stanovené zákonem a důsledkem toho bylo odepření soudní ochrany.

v ustanovení tím, že rozlišuje návrhy zjevně neopodstatněné, dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů v souzené věci. Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel především namítá porušení odst. ly, který stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Tímto zákonem stanovícím příslušnost soudu v občanskoprávním řízení je (dále jen ""), který v ustanovení upravuje výlučnou místní příslušnost soudu. V případech výlučné místní příslušnosti musí zásadně rozhodovat stanovený soud, přičemž u každého z řízení uvedených pod písmeny a) až n) jsou pro takovou úpravu zvláštní důvody. Podle písm. a) uvedeného ustanovení je namísto obecného soudu příslušný soud, v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště v České republice, jde-li o rozvod, neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný obecný soud žalovaného, a není-li ani takového soudu, obecný soud žalobce. Důvod pro stanovení výlučné místní příslušnosti pro rozhodování tímto způsobem spočívá v tom, že důkazy, které bude v řízení třeba provádět, budou k dispozici nejspíše právě tam, kde bylo poslední společné bydliště manželů. I zde, stejně jako u určení soudu obecného podle ustanovení , není rozhodující formální pobyt, tedy skutečnost, kde byli manželé k trvalému pobytu hlášeni, ale kde spolu fakticky žili.

V dané věci jde především o interpretaci citovaného ustanovení , přičemž Ústavní soud nevidí důvodu odchylovat se od výkladu zastávaného v dosavadní judikatuře soudů. Obecné soudy se zaměřily na zjištění faktického bydliště účastníků rozvodového řízení v době podání žaloby a době, která jejímu podání předcházela. Soud prvého stupně se odvolal na zjištění vyplývající ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. , z něhož vyplynulo, že v rozhodné době veškeré písemnosti určené stěžovateli mu byly z adresy jeho trvalého pobytu dosílány na adresu P., V., přičemž, jak na to správně poukázal odvolací soud, nikdo z účastníků nezpochybňoval, že se na této adrese zdržovala žalobkyně. Odvolací soud se pak ještě odvolal na písemná prohlášení dalších dvou osob, z nichž vyplynulo, že bezprostředně před rozchodem oba účastníci rozvodového řízení, bydleli na uvedené adrese v P.

K ostatním výhradám stěžovatele je třeba uvést, že rozhodování o námitce místní příslušnosti je procesním rozhodnutím. Na takové rozhodování nelze klást stejné nároky, jako na rozhodování meritorní. Ústavněprávní přezkum rozhodování obecných soudů směřuje, jak ostatně vyplývá z ustanovení , k přezkumu meritorních rozhodnutí a přezkum procesních rozhodnutí Ústavní soud připouští pouze výjimečně tam, kde by porušením procesních předpisů v průběhu procesu došlo k nenapravitelnému důsledku, jako tomu je např. při odnětí věci zákonnému soudci. Jde především o to, aby takové rozhodnutí nebylo svévolné. V dané věci oba obecné soudy dospěly ke zcela spolehlivým zjištěním, zakládajícím místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8. Nebyl proto žádný důvod provádět další důkazy ani se vypořádávat s tím, proč další důkazy prováděny nebyly, neboť jimi nebylo možno zvrátit ta zjištění, o která soudy svá rozhodnutí opřely. Jiný postup by se právě proto, že šlo o procesní rozhodnutí, dostával do rozporu s požadavkem na projednání věci bez zbytečných průtahů.

Vzhledem k tomu, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy pátéy a jejich rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení odmítnut jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu