Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 849/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele Vojtěcha Sovy, zastoupeného Mgr. Janem Nussbergerem, advokátem, se sídlem Čajkovského 8, 130 00 Praha 3, směřující proti části výroku I. a výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2012, č. j. -306, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel se podanou stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků rozsudku Městského soudu v Praze s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo ve smyslu d (dále jen "").

2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. listopadu 2012, č. j. -306, v řízení o zvýšení výživného ve výroku I. stanovil otci (stěžovateli) zletilého dítěte výživné za dobu od 1. ledna 2011 do 29. února 2012 částkou 4.000 Kč, a od 1. března 2012 částkou 5.000 Kč měsíčně. Za dobu od 1. června 2010 do 31. prosince 2010 návrh na zvýšení výživného zamítl. Výrokem II. změnil ve výroku o nedoplatku výživného rozsudek soudu prvního stupně tak, že nedoplatek za dobu od 1. ledna 2011 do 30. listopadu 2012 ve výši 43.500 je otec povinen zaplatit k rukám zletilého syna ve čtyřech splátkách v termínech specifikovaných v tomto výroku. Soud zvýšení výživného odůvodnil změnou výdělkových poměrů na straně otce (opětovné dosahování příjmů ze zaměstnání a odpadnutí další vyživovací povinnosti ke zletilé dceři) i změnou poměrů na straně matky (matka se vzdala lépe placeného zaměstnání z omluvitelného důvodu - v původním zaměstnání byla potřísněna krví nakaženou HIV, což mělo za následek její dlouhodobý stres a vyvolalo nutnost změny zaměstnání).

II.

3.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedeného ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Odvolacímu soudu vytýká, že poměry obou rodičů neposoudil běžným způsobem, ale při stanovení výživného vyšel z nižšího příjmu matky dosahovaného po vzdání se lépe placeného zaměstnání a větší díl vyživovací povinnosti, než by odpovídalo provedenému dokazování, přenesl na stěžovatele. Dále namítá, že při rozhodnutí vyšel pouze z tvrzení matky, aniž by provedl jakékoliv další důkazy (např. důkaz odborným lékařským posudkem), které by prokazovaly její tvrzení o tom, že se potřísnila HIV pozitivní krví a v důsledku toho ukončila pracovní poměr. Situaci, kdy jsou výdělkové schopnosti a možnosti rodiče posouzeny výlučně na základě jeho tvrzení, a to v neprospěch druhého rodiče, považuje stěžovatel za zcela vybočující z mezí ústavnosti a standardního rozhodování soudů.

III.

4. Ústavní soud úvodem připomíná, že , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

5. Jádrem argumentace stěžovatele opírající se o y byla jeho kritika zaměřená na dokazování a zjišťování skutkového stavu týkající se posouzení výdělkových poměrů obou rodičů a zejména pak kritika posouzení změny zaměstnání matky v důsledku potřísnění HIV pozitivní krví. Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, že rozhodnutí o rozsahu dokazování a volné hodnocení důkazů spadá do výlučné pravomoci obecných soudů, které mají v rámci normativního obsahu aplikovaných podústavních norem dostatečně široký prostor pro to, aby každý případ po provedení potřebných důkazů individuálně posoudily a rozhodly. Ústavnímu soudu nepřísluší do tohoto procesu vstupovat; jeho úkolem je "pouze" to, aby ověřil, zda obecný soud při svém rozhodování ze zákonného rámce nevybočil způsobem natolik extrémním, že by takové rozhodnutí bylo očividně nespravedlivé a v důsledku porušení ústavních procesních principů zcela neudržitelné [srov. nález

sp. zn.

ze dne 8. 4. 2004, N 53/33 SbNU 47 (52-53)]. Z takto vymezeného rámce ústavněprávního přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné moci vyplývá, že Ústavní soud je jako soudní orgán ochrany ústavnosti povolán korigovat pouze nejvýraznější excesy.

6. Po přezkoumání napadeného rozsudku v rozsahu, jak jej stěžovatel vymezil, Ústavní soud pochybení takového charakteru, které by vyžadovalo jeho zásah, neshledal. Městský soud v Praze posoudil, v jaké míře došlo ke změně poměrů ve srovnání s dobou, kdy bylo výživné naposledy upraveno, a zabýval se stávajícími poměry na straně obou rodičů. Závěr o zásadní změně poměrů na straně matky přiměřeným způsobem odůvodnil, třebaže zde vycházel pouze z jejích tvrzení. Ústavní soud podotýká, že je věcí obecných soudů, jakou věrohodnost jednotlivým důkazům, kam spadá i účastnický výslech, přizná. Z odůvodnění napadeného rozsudku tedy bylo možné identifikovat rámec, ve kterém se volná úvaha odvolacího soudu při interpretaci aplikovaných kogentních norem , o rodině, ve znění pozdějších předpisů, zejména pojmu "změna poměrů", pohybovala.

7. Pod maximu práva na spravedlivý proces dále spadá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Ústavní soud ani v tomto směru neshledal pochybení, jež by vyžadovalo jeho zásah, a připomíná, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecným soudem znovu, a to ani tehdy, pokud by se s takovým hodnocením neztotožňoval [srov. nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994, N 5/1 SbNU 41 (46)].

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu