Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3671/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Jaroměřského, zastoupeného JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou, se sídlem Krakovská 7, Praha 1, proti výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 6. 2012, č. j. -46, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 9. 2012, která po doplnění splňuje náležitosti požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného rozsudku.

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále také "soud prvního stupně") svým rozsudkem ze dne 28. 6. 2012, č. j. -46, rozhodl ve výroku I. tak, že žalovaná Česká republika - Ministerstvo financí je povinna stěžovateli zaplatit částku 1 300,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. z částky 1 300,- Kč jdoucím od 7. 8. 2011 do zaplacení, a ve výroku II. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 418,- Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobě v plném rozsahu vyhověl, tudíž stěžovateli vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel byl v soudním řízení zastoupen daňovou poradkyní, která však má postavení obecného zmocněnce, a proto jí s ohledem na ustanovení nepřísluší odměna za zastupování. Soud prvního stupně v souladu s ustanovením dále uvedl, že stěžovateli vznikl nárok na cestovné ve výši 418,- Kč, což byl součet ceny zpáteční jízdenky na trase Liberec - Praha ve výši 370,- Kč a ceny jízdného metrem po Praze ve výši 48,- Kč. V poučení soud prvního stupně uvedl, že podle ustanovení není odvolání ve věci přípustné.

Proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně podal stěžovatel ústavní stížnost, neboť se domnívá, že došlo k porušení jeho práva na ochranu vlastnictví ve smyslu d a k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu d. Svou ústavní stížnost odůvodnil tím, že ačkoliv měl plný úspěch ve věci, nebyla mu přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši 9 729,- Kč, ale jen částečná náhrada ve výši 418,- Kč, což má být zásahem do práva na ochranu vlastnictví. Stěžovatel zdůraznil, že se u soudu domáhal částky 1 300,- Kč, avšak v konečném důsledku musel na výdajích vynaložit více, než činila hodnota vlastní pohledávky, a to přesto, že měl ve věci plný úspěch. Takový rozsudek proto považuje za nepřiměřený, nespravedlivý a nedůvodný. Dále uvedl, že by měla být jeho daňové poradkyni přiznána náhrada nákladů řízení, neboť služby poskytovala v rámci svého podnikání. Stěžovatel na závěr uvedl, že se i přes bagatelnost sporu domnívá, že v dané věci došlo k extrémnímu vybočení z ústavnosti, a proto navrhl napadený výrok zrušit.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.

Obsahem ústavní stížnosti je polemika stěžovatele s rozhodnutím soudu prvního stupně, přičemž Ústavní soud na jeho straně nezjistil žádná pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv. Tvrzení stěžovatele o tom, že došlo k extrémnímu vybočení z rozhodovací praxe, není ničím podloženo.

Stěžovatel konkrétně polemizuje s aplikací ustanovení , v němž je uvedeno, že odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem advokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy anebo patentový zástupce v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy. Z toho a contrario vyplývá, že odměna za zastupování poskytnutá zákonným zástupcům, zmocněncům, kteří zastupují účastníky podle , soudem ustanoveným opatrovníkům a zástupcům, nejsou-li jimi advokáti, notáři či patentoví zástupci, nepatří podle k nákladům řízení, a to ani tehdy, když tímto zástupcem je daňový poradce (srov. DRÁPAL, L., et al. I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1600 s. ISBN 978-80-7400-107-9. Str. 947).

Ke stěžovatelovým argumentům Ústavní soud uvádí, že účelem ustanovení je ochrana tradičních právnických povolání (zejména advokacie), která se výhradně zaměřují na právní poradenství a na ochranu práv jejich mandantů před soudy a jinými veřejnými orgány. Je důležité připomenout, že výkon těchto povolání je podmíněn členstvím v příslušné profesní komoře, přičemž pro samostatný výkon je třeba splnit zákonné požadavky (např. právnické vzdělání či složení advokátních, event. srovnatelných zkoušek). S tímto členstvím však nejsou spojena jen práva, ale i povinnosti. Jednotliví členové jsou totiž odpovědni za řádný výkon svého povolání a v případě porušení své povinnosti jim hrozí například kárné řízení. Z důvodu, aby advokátní činnost nevykonávaly osoby bez náležitých předpokladů a bez náležité odpovědnosti, přistoupil zákonodárce k několika opatřením, mezi něž patří i omezení přiznávání nákladů řízení. Za takové situace je soud v souladu s y vázán povinností se daným ustanovením řídit a nepřiznat stěžovateli náhradu nákladů řízení za zastupování. Postupoval-li tedy soud prvního stupně v souladu s ustanovením a náhradu nákladů za zastupování daňovou poradkyní nepřiznal, nedošlo z jeho strany k žádnému zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatele.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2013

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu