Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 581/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky TEEKANNE, s. r. o., se sídlem K Hájům 1233/2, 155 00 Praha 5, zastoupené Mgr. Jaromírem Kalužíkem, LL.M., advokátem, AK se sídlem Na Příkopě 15, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 2011 č. j. -422, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví označeným rozsudkem obecného soudu vydaným v její obchodněprávní věci bylo porušeno její právo na soudní ochranu dle článku 90 y, právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 d (dále jen " ") a v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), princip právní jistoty dle článku 1 odst. 1 y, jakož i princip rovnosti účastníků řízení garantovaný článkem 37 odst. 3 y. Z tohoto důvodu se domáhá zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci vrchnímu soudu k novému projednání.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2010 č. j. -356 uložil stěžovatelce a společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s. r. o., zdržet se výroby, prodeje a distribuce čajového adventního kalendáře a zničit veškeré neprodané kusy (výroky I. a II.), sdělit žalobcům Milanu Křivánkovi a společnosti Pangea Tea, s. r. o., údaje o množství zboží a jeho ceně (výroky III. a IV.) a zaplatit každý společnosti Pangea Tea, s. r. o., přiměřené zadostiučinění ve výši 150 000 Kč (výroky V. a VI.). Vysvětlil, že stěžovatelka a druhá žalovaná se svým jednáním dopustily porušení práv Milana Křivánka k užitnému vzoru s názvem "Čajový adventní kalendář" a nekalosoutěžního jednání vůči společnosti Pangea Tea, s. r. o., která na základě licenční smlouvy uzavřené s jejím jediným společníkem Milanem Křivánkem čajové kalendáře distribuuje a prodává. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 3. 2011 č. j. -422 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II., ve výrocích III. a IV. pouze ve vztahu k Milanu Křivánkovi, zatímco ve vztahu ke společnosti Pangea Tea, s. r. o. rozsudek změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a konečně výroky V. a VI. potvrdil v rozsahu povinnosti každé ze žalovaných zaplatit částku 50 000 Kč a ve zbytku rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 9. 2012 č. j. -465 dovolání stěžovatelky odmítl pro nepřípustnost.

Stěžovatelka vytýká obecným soudům, že se nezabývaly její námitkou absolutní neplatnosti licenční smlouvy z důvodu nedodržení formy notářského zápisu, případně písemné formy s připojením podpisů smluvních stran učiněných před orgánem pověřeným legalizací ve smyslu ustanovení § 132 odst. 3 obchodního zákoníku. Posouzení této otázky považuje stěžovatelka za klíčové, neboť přímo souvisí s otázkou, zda společnost Pangea Tea, s. r. o., je věci aktivně legitimována.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila k podání ústavní stížnosti oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

Obsahem práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 odst. 1 y a článkem 6 odst. 1 Úmluvy je garance možnosti domáhat se svého práva stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu (srov. článek 36 odst. 1 y), což znamená oprávnění předložit zákonnému soudci svou věc k posouzení a požívat všech práv vyplývajících z postavení účastníka řízení, především práva skutkově a právně argumentovat. Tomu pak odpovídá povinnost obecného soudu své rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti [srov. nález

sp. zn.

ze dne 22. 11. 2010 (N 231/59 SbNU 357)]. Neplyne však odtud garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatel za správné pokládá (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 2. 6. 2011, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Současně platí, že v procesu, kterým soud interpretuje a aplikuje právo, musí být vždy přítomna spravedlnost jako hodnotový činitel. Spravedlnost je hodnotovým principem, který je společný všem demokratickým právním řádům [srov. nález

sp. zn.

ze dne 6. 9. 2005 (N 171/38 SbNU 367), nález

sp. zn.

ze dne 5. 8. 2010 (N 158/58 SbNU 345), odst. 25.]. Nad každým utvářením soudního rozhodnutí klene se dvojí imperativ: rozhodnutí musí být nejen zákonné, ale především spravedlivé. Úkolem soudu je právě rozpoznat skrze zákon spravedlnost (srov. nález

sp. zn.

ze dne 13. 3. 2013, dostupný na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud posoudil konkrétní okolnosti stěžovatelčina případu, přičemž dospěl k závěru, že výsledek řízení před obecnými soudy projevující se v jejich rozhodnutích naplňuje výše zmiňovanou zásadu spravedlnosti. Toto zjištění pak vede k závěru, že prostupem a rozhodnutími obecných soudů nemohlo dojít k zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a svobod.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu