Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4764/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Dragici Pištěkové, zastoupené JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem, AK se sídlem Ruská 2887/101, 706 02 Ostrava, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2011 č. j. -41 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2012 č. j. -86 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka napadla shora označená rozhodnutí obecných soudů, neboť v nich spatřovala porušení svého práva na spravedlivý proces zakotveného v a d.

Napadeným rozsudkem nalézacího soudu byla stěžovatelce uložena povinnost uhradit dlužnou částku za nájemné a služby související s užíváním bytu, jehož nájemkyní se stěžovatelka stala na základě nájemní smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobce. Proti rozsudku nalézacího soudu podala stěžovatelka odvolání, v němž namítala zejména neprovedení jí navržených důkazů, podjatost soudkyně a neunesení důkazního břemene žalobcem. Odvolací soud však rozsudek nalézacího soudu potvrdil.

Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatelka zejména v tom, že se obecné soudy nevypořádaly s jejími důkazními návrhy a nalézací soud v rozporu se zákonem jednal v její nepřítomnosti, přestože se stěžovatelka z jednání omluvila. Dle stěžovatelčina názoru dále nebyl žalobcem spolehlivě prokázán právní titul zakládající její povinnost k placení nájemného v požadované výši.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí i řízení jejich vydání předcházející z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Jak vyplývá z konstantní judikatury Ústavního soudu v otázce tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, str. 51; obdobně např. nález

sp. zn.

, tamtéž, sv. 22, str. 65), nemá obecný soud povinnost provést všechny účastníkem navržené důkazy. Soud má toliko povinnost vyložit ve svém rozhodnutí důvody, pro které navržené důkazy neprovedl. Byť tedy nalézací soud odůvodnil neprovedení dalších navržených důkazů vskutku úsporně a odvolací soud potvrdil jeho názor rovněž velmi stručně, nejedná se ani v jednom případě o postup natolik excesivní, aby byl způsobilý založit protiústavnost napadených rozhodnutí.

Lichou shledal Ústavní soud i námitku týkající se projednání věci v nepřítomnosti stěžovatelky. Jak vyplývá ze spisu, svou omluvu z ústního jednání odůvodnila stěžovatelka toliko obecně zdravotními důvody, tyto důvody nijak blíže nespecifikovala ani nedoložila a v omluvě nepožádala o odročení jednání. Nalézací soud proto, pokud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stěžovatelky, postupoval v souladu se zákonem a ústavně konformně.

K námitce neunesení důkazního břemene žalobcem Ústavní soud zdůrazňuje, že není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy z provedených důkazů vyvodily správná či nesprávná skutková zjištění a následně i správnost z nich vyvozených právních závěrů. Úlohou Ústavního soudu je "pouze" ověřit, zda obecný soud při svém rozhodování ze zákonného rámce nevybočil způsobem natolik extrémním, že by takové rozhodnutí bylo očividně nespravedlivé a v důsledku porušení ústavních procesních principů zcela neudržitelné [srov. nález

sp. zn.

ze dne 8. 4. 2004, N 53/33 SbNU 47 (52-53)]. Obecné soudy postupovaly ve věci stěžovatelky v mezích zákona a svůj právní závěr dostatečně a přiměřeným způsobem odůvodnily. Jejich postupu nelze proto z ústavního hlediska nic vytknout. Okolnost, že se stěžovatelka neztotožňuje s právním závěrem obecných soudů, nemůže sama o sobě otřást ústavní souladností napadených rozhodnutí.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu