Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 899/13

Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Šárky Rorečkové Hegerové, zastoupené Mgr. Ing. Ivanou Spoustovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 42, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -4556 ze dne 5. prosince 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu ( a násl.d a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod), jakož i porušení a 2 a Úmluvy o právech dítěte a porušení a y ČR, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, vydané v řízení o návrhu otce na snížení výživného na nezl. Sofii, dceru stěžovatelky, a domáhá se jeho zrušení.

Z obsahu napadeného rozhodnutí je patrno, že jím byl k odvolání otce změněn zamítavý rozsudek soudu prvního stupně - Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. -3454 ze dne 15. 2. 2011 tak, že výživné, stanovené otci na nezletilou dceru stěžovatelky původně v roce 2008 částkou 10 000 Kč měsíčně, bylo s účinností od 1. 4. 2010 sníženo na částku 6 000 Kč měsíčně a od 1. 11. 2012 na částku 5 000 Kč, když odvolací soud poté, co dokazování provedené soudem prvního stupně sám doplnil, konstatoval nastalou změnu poměrů (§ 99 odst. 1 zákona o rodině) - kterou rozvedl a návrhu otce na snížení výživného částečně vyhověl.

Proti tomuto rozhodnutí směřuje ústavní stížnost stěžovatelky, která v jejich důvodech, podobně jako v předcházejícím řízení, se snaží vyvrátit tvrzení otce o jeho výdělkových a majetkových poměrech, a odvolacímu soudu, i s odvoláním na judikaturu Ústavního soudu, v podstatě vytýká, že se nevypořádal se všemi jejími námitkami, které dále rozvádí.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ a odst. 3, , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ustáleně judikuje, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takový stav v projednávané věci zjištěn nebyl. Promítnutí nastalých změn poměrů do určení výživného otci, tak jak je stanovil odvolací soud, považuje Ústavní soud za akceptovatelné, když v souladu s příslušnými normami zákona o rodině, do nichž se promítají zásady obsažené v článcích Úmluvy o právech dítěte, jichž se stěžovatelka dovolává, zohledňuje oprávněné potřeby nezletilé, přičemž je přihlédnuto k možnostem matky, ale i otce, jehož příjmy od doby posledního rozhodování o výživném poklesly a přibyly mu další vyživovací povinnosti. Pokud pak stěžovatelka poukazuje na to, že u odvolacího soudu došlo k " neúměrnému protahování řízení" - toto trvalo téměř rok - pak třeba uvést, že z obsahu ústavní stížnosti není patrno, že by stěžovatelka v tomto směru využila procesního prostředku ochrany svého práva - možnosti dané ust. , o soudech a soudcích, nehledě k tomu, že samotné průtahy v řízení již skončeném nejsou ve smyslu judikatury Ústavního soudu důvodem pro vydání kasačního nálezu.

Ústavní soud tak uzavírá, že porušení shora označených ústavně zaručených práv v posuzované věci neshledal, a proto z uvedených důvodů stížnost jako neopodstatněnou odmítl podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2013

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu