Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 998/13

Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky Oblastní nemocnice Rychnov nad Kněžnou a. s., se sídlem Rychnov nad Kněžnou, Jiráskova 506, zastoupené JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem v Ústí nad Orlicí, Barcalova 2, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. června 2012 č. j. -52, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. července 2012 č. j. -59 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2013 č. j. -70, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu ( d), v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Krajský soud v Hradci Králové prvým ze shora označených rozhodnutí zamítl stěžovatelčinu žalobu o zaplacení směnečné sumy 1 140 Kč s 6% úrokem z prodlení, neboť stěžovatelkou předloženou směnku posoudil jako směnku neplatnou. Pokud stěžovatelka požadovala žalovanou částku z titulu závazkového vztahu jako pohledávku na zaplacení regulačních poplatků ve zdravotnictví, nemohl soud, jak v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, o takovém nároku rozhodnout pro svůj nedostatek věcné příslušnosti. Následně jmenovaný soud druhým z označených rozhodnutí zamítl stěžovatelčin návrh na vydání doplňujícího rozsudku ohledně nároku vyplývajícího ze závazkového vztahu, neboť, jak uvedl v důvodech rozhodnutí, nemohl se zabývat zaplacením žalované částky z jiného titulu než ze směnky s ohledem na svoji věcnou nepříslušnost. Toto rozhodnutí napadla stěžovatelka odvoláním, o němž následně rozhodl Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a to v podstatě s odůvodněním, že soud prvního stupně výrokem svého (shora označeného) rozsudku vyčerpal celý předmět řízení.

V důvodech své ústavní stížnosti stěžovatelka - podobně jak to činila v ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod

sp. zn.

, týkající se totožných účastníků řízení - v podstatě namítá, že jí soudy odepřely možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu tím, že se odmítly zabývat všemi důvody uplatněného nároku a všemi skutkovými tvrzeními, o nároku rozhodly jen na základě některého z nich a stěžovatelku nutily uvést právní důvod žalobou požadovaného plnění, ačkoliv účastník řízení takovou povinnost nemá.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud především připomíná svou judikaturu bagatelních věcí se týkající, stejně jako svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takový stav v posuzované věci zjištěn nebyl.

Po zjištění, že předmětná věc je zcela skutkově srovnatelná s věcí u něj vedenou pod

sp. zn.

, týkající se týchž účastníků, jež byla ukončena usnesením o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky pro zjevnou neopodstatněnost, odkazuje Ústavní soud, pokud jde o zdůvodnění rozhodnutí, zcela na odůvodnění uvedeného usnesení, od jehož závěrů ani v této věci nemá důvodu se odchylovat. Proto byla stížnost podle odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2013

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu