Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4591/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti JUDr. Jiřího Kratochvíla, zastoupeného JUDr. Stanislavou Křivánkovou, advokátkou, AK se sídlem v Praze 10, Gutova 40, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2012 č. j. -62, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 4. 2012 č. j. -21 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 25. 5. 2012 č. j. -23 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem doručeným elektronicky dne 4. 12. 2012 se JUDr. Jiří Kratochvíl (dále jen "povinný" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o nařízení exekuce na majetek povinného porušila základní práva dle d (dále jen ""), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a y (dále jen ""), a tato rozhodnutí zrušil.

II.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "exekuční soud") sp. zn. vyplývají následující skutečnosti.

Dne 20. 4. 2012 exekuční soud usnesením nařídil podle vykonatelných notářských zápisů ze dne 24. 4. 2007 a 5. 8. 2010, k uspokojení pohledávek oprávněného ve výši 3 000 000 Kč s přísl. a 7 138 447 Kč s přísl. a pro náklady exekuce a náklady oprávněného, exekuci na majetek povinného (výrok I.) a provedením exekuce pověřil specifikovaný exekutorský úřad (výrok II.); zjevné nesprávnosti v označení povahy příslušenství a doby jeho trvání ve výroku I. byly opraveny opravným usnesením téhož soudu ze dne 25. 5. 2012.

Dne 27. 8. 2012 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání povinného usnesení exekučního soudu ze dne 20. 4. 2012 ve znění opravného usnesení ze dne 25. 5. 2012 potvrdil.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že k výše v čl. I. uvedenému porušení základních práv došlo v důsledku interpretační libovůle obecných soudů, jejichž rozhodnutím chybí smysluplné odůvodnění a která se jeví jako svévolná.

Stěžovatel poukázal na znění jednotlivých základních práv, jejichž porušení namítal, a polemizoval se závěry obecných soudů, zejména ohledně vykonatelnosti předmětných notářských zápisů.

IV.

Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Stěžovatelem podaná ústavní stížnost je specifická tím, že je podávána ve stadiu výkonu rozhodnutí, kde - přísně vzato - nejde o rozhodnutí o právu ve smyslu y, resp. Úmluvy, ale o jeho výkon. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že podle jeho ustálené judikatury principy spravedlivého procesu vyplývající z hlavy pátéy, resp. Úmluvy, je nutno přiměřeně vztáhnout i na exekuční řízení [srov. např. nález ze dne 4. 4. 2007

sp. zn.

(N 61/45 SbNU 43), dle něhož oprávněný a povinný mají i v tomto řízení přiměřeně obdobná práva jako účastníci]. Evropský soud pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") standardně ve své judikatuře opakuje, že právo na přístup k soudu dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy by bylo iluzorní, pokud by konečné rozhodnutí zůstalo neúčinné k újmě oprávněné strany; na výkon rozhodnutí tedy musí být pohlíženo jako na nedílnou součást "procesu" pro účely článku 6 Úmluvy (srov. mj. rozsudek Evropského soudu ze dne 19. 3. 1997 ve věci Hornsby proti Řecku, stížnost č. 18357/91, odst. 40., dostupný na http://hudoc.echr.coe.int).

Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení rozhodnutí vydaných obecnými soudy v exekučním řízení s tvrzením, že jejich vydáním odvolací soud porušil základní právo na spravedlivý proces. Tvrzená neústavnost napadených rozhodnutí spočívá v nesouhlasu stěžovatele s právním posouzením vykonatelnosti notářských zápisů ze dne 24. 4. 2007 a 5. 8. 2010; argumentace v ústavní stížnosti obsažená je pouze opakováním argumentace stěžovatelem již uplatněné v odvolání, tj. že exekuce byla nařízena podle formálně i materiálně nevykonatelných exekučních titulů, se kterou se odvolací soud ve svém usnesení ze dne 27. 8. 2012 dostatečně a ústavně relevantním způsobem vypořádal.

V této souvislosti lze též připomenout, že právo na spravedlivý proces zakotvené v hlavě pátéy, resp. Úmluvy, garantující mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy; jeho účelem je zaručit především spravedlivost řízení, na jehož základě se k rozhodnutí došlo. Výklad a aplikace zákona přísluší v prvé řadě obecným soudům; nebyl-li jejich výklad svévolný, nemůže jej Ústavní soud nahradit svým. Ústavní soud tedy není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy z provedených důkazů vyvodily správná či nesprávná skutková zjištění a následně i správnost z nich vyvozených právních závěrů - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997

sp. zn.

(N 66/8 SbNU 149); nález ze dne 29. 8. 2006

sp. zn.

(N 154/42 SbNU 257)]. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem "přehodnocovat" hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním [nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

(N 5/1 SbNU 41)], v projednávaném případě ohledně právních účinků výše zmíněných notářských zápisů.

Závěry, k nimž ve stěžovatelově exekuční věci dospěly oba ve věci rozhodující soudy, z pohledu ústavněprávního nevykazují vad, pročež Ústavní soud na obsah rozhodnutí těmito soudy učiněných může odkázat. Nesouhlas s nimi vyjádřený v ústavní stížnosti nemůže ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu vést. Obsahem práva na spravedlivý proces není totiž samozřejmě právo na přijetí takového rozhodnutí, s nímž by byl stěžovatel spokojen.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu