Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 833/13

Ústavní soud rozhodl dne 21. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Davida Zoubka, zastoupeného Mgr. Petrem Poláchem, advokátem se sídlem Smetanova 6, 678 01 Blansko, adresa pro doručování: Koliště 55, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. ledna 2013 č. j. -47, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2011 č. j. -87, rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 23. října 2009 č. j. 14866/09-1102-705050 a rozhodnutí Finančního úřadu ve Slavkově u Brna ze dne 30. září 2008 č. j. 29702/08/343970/0158, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností se navrhovatel domáhal ve své daňové věci (vyměření daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2006) zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Tvrdil, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručených práv a porušení ústavních kautel zakotvených v , , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Zevrubně rozvedené stížnostní body svého návrhu, o něž toto návrhové žádání navrhovatel opíral a které již předtím (převážně) předestřel Nejvyššímu správnímu soudu v kasační stížnosti, navrhovatel upíná k realizaci důkazního procesu a hodnocení důkazní situace, v níž dle jeho náhledu nastala situace, ve které měl (dle něj nutně) správce daně stanovit daň za použití pomůcek ve smyslu , ve znění pro posouzení věci rozhodném. Na podporu svých vývodů navrhovatel odkázal rovněž na s danou problematikou související nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího správního soudu. Navrhovatel se posléze domáhal, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, následně zrušil nálezem napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci a přiznal mu náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), ani ostatních orgánů veřejné moci, tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor navrhovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y ČR].

Námitky uplatněné v návrhu předestřel navrhovatel v téměř shodném rozsahu v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud se s nimi potud, pokud poukazovaly na stav důkazní situace v předmětné daňové věci, hodnocení důkazů a případnou povinnost správce daně stanovit náhradním způsobem daň za použití pomůcek, v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem vypořádal, přičemž tak učinil i s odkazem na relevantní judikaturu. Takto postačí na obsah odůvodnění jeho rozsudku, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu y ČR, odkázat. Poukaz navrhovatele na nález Ústavního soudu

sp. zn.

se potom jeví jako nepřiléhavý, když skutkové a právní situaci v něm pojednávané kauzu navrhovatele připodobnit nelze. Zvrátit závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu s ohledem na kontextuální posouzení důkazní situace nemůže ani (navrhovatelem vyjmenovaná) judikatura Ústavního soudu týkající se nerespektování soudní judikatury, "sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti" a zohlednění teleologického výkladu.

V důsledku toho, že porušení ústavně zaručených práv, jichž se navrhovatel dovolával, Ústavní soud neshledal, ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [ , odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Návrh na odklad vykonatelnosti v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu se takto stal bezpředmětným.

Náhradu nákladů řízení navrhovateli Ústavní soud nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 62 odst. 4 citovaného zákona nebyly dány zákonné podmínky.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu