Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2993/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky PREFA MAJETKOVÁ a.s., se sídlem v Rosicích nad Labem, U Prefy 579, zastoupené JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 7, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -263 ze dne 22. května 2012, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -222 ze dne 31. srpna 2011 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. -174 ze dne 16. srpna 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě a splňující i ostatní náležitosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka s odkazem na porušení principů a svých práv zakotvených v , , , , a d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a a y (dále jen " ") domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením č. j. -174 ze dne 16. srpna 2010 odmítl žalobu stěžovatelky proti žalovaným České republice -Ministerstvu financí a České republice - Ministerstvu spravedlnosti, kterou se stěžovatelka domáhala zaplacení částky ve výši 467.224.000,- Kč s příslušenstvím a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze usnesením č. j. -222 ze dne 31. srpna 2011 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením č. j. -263 ze dne 22. května 2012 odmítl a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že před obecnými soudy jednala na základě legitimních očekávání, že její žaloba bude projednána, když podle stěžovatelky Nejvyšší soud pod sp. zn. , Městský soud v Praze pod sp. zn. a Obvodní soud pro Prahu 2 pod sp. zn. téměř totožnou žalobu stejně poškozeného žalobce řádně projednaly.

Příčinu možné protiústavnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí spatřuje stěžovatelka ve vadné (ústavně nekonformní) interpretaci , o konkurzu a vyrovnání, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, , a , o soudech a soudcích.

Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů je záležitostí obecných soudů.

Ústavní soud zásadně není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a může tak činit pouze tehdy, jestliže současně shledá porušení některých ústavních kautel. Jak totiž Ústavní soud judikoval, "základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, na které obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá porušení základního práva a svobody" (viz nález Ústavního soudu

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 17).

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že tato staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však, jak je již uvedeno výše, nepřísluší. Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností ( y).

Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly a interpretovaly příslušné právní předpisy ústavně konformním způsobem a svá rozhodnutí též řádně odůvodnily. V záhlaví citovaná rozhodnutí tak považuje za ústavně konformní projev nezávislého soudního rozhodování a porušení ústavně zaručených principů a práv stěžovatelky neshledal.

Odkaz stěžovatelky na jiné řízení, kde měla být téměř totožná žaloba obecnými soudy projednána, není pro posouzení projednávané věci významný. Rozdílné rozhodování ve stejných či obdobných věcech, a to i když jde o posouzení otázky projednatelnosti žaloby, je samozřejmě nežádoucí, tato eventualita však sama o sobě důvodem kasace napadených rozhodnutí být nemůže, neboť nelze obecným soudům nařizovat projednat žalobu, o jejíž projednatelnosti navíc není ani Ústavní soud nikterak přesvědčen. Současně je třeba dodat, že to, že jde o téměř totožnou žalobu, naznamená, že jde o srovnatelnou věc.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení ústavní stížnost odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 25. března 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu