Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 539/13

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky MOSTECKÁ BYTOVÁ, a. s., se sídlem Josefa Skupy 2522, 434 01 Most, zastoupené JUDr. Janem Růžkem, advokátem, se sídlem Poděbradova 751, 440 01 Louny, proti nákladovému výroku rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. , za účasti Okresního soudu v Mostě, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil nákladový výrok v rozsudku obecného soudu, kterým byla v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení stěžovatelce přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 4 521 Kč. Obecný soud uvedl, že stěžovatelka v daném řízení byla úspěšná, proto má podle ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci však spatřoval okolnosti typické pro hromadně zpracované žaloby, kdy náklady na právní zastoupení nejsou přiměřenými a účelně vynaloženými (s odkazem na nález

sp. zn.

ze dne 29. 3. 2012).

Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena její základní práva. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že soud rozhodl o nákladech řízení v rozporu s právní úpravou a principem přiměřenosti.

Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky odmítl podle , neboť se jednalo o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Nad rámec uvedeného Ústavní soud uvádí, že stěžovatelka podala k dnešnímu dni již několik desítek ústavních stížností, které se týkaly a týkají otázky výše náhrady nákladů řízení ve věcech, které vedla před obecnými soudy. Tyto ústavní stížnosti stěžovatelky vykazují po právní i věcné stránce shodné rozhodné rysy a byly již Ústavním soudem opakovaně posouzeny. Ústavní soud se ani v nyní předložené věci nemá důvodu odchylovat od svých závěrů, neboť neshledává v úvahách obecného soudu protiústavnost. Pro podrobné odůvodnění lze pro stručnost odkázat na předešlá rozhodnutí, zvláště na nález

sp. zn.

ze dne 25. 7. 2012, a dále na nález

sp. zn.

ze dne 29. 3. 2012.

Dále Ústavní soud považuje za nezbytné zdůraznit, že umožňuje tomu, kdo mj. hrubě ztěžuje postup řízení uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 100 000 Kč. Stěžovatelka podala již několik desítek typově shodných ústavních stížností, přičemž z jejich charakteru lze dovodit, že další vyšší počet obdobných sporů před obecnými soudy v současnosti ještě vede. Lze přitom očekávat, že valná většina z nich bude obecnými soudy posouzena po procesní stránce v otázce náhrady nákladů řízení shodně jako v usneseních, která byla dosud předmětem ústavních stížností. Naznačený postup stěžovatelky tak může zatížit Ústavní soud při jeho rozhodovací činnosti, může mít vliv na délku řízení před Ústavním soudem a tudíž i na efektivitu ochrany základních práv stěžovatelů a principů právního státu obecně.

Ústavní soud považuje za nepochybné, že podávání shora vymezených typově shodných ústavních stížností non lege artis bez vážného úmyslu ochrany subjektivního ústavního práva a bez reálné šance dosáhnout při nezměněných skutkových a právních podmínkách změny judikatury [nález

sp. zn.

ze dne 29. 3. 2012; nález

sp. zn.

ze dne 25. 7. 2012], a to ústavních stížností v počtu ve vyšších řádech stovek až tisíců, bude možno kvalifikovat jako frivolní návrhy, jejichž jediným cílem je hrubě ztížit postup řízení před Ústavním soudem ve smyslu citovaného . S ohledem na zásadu subsidiarity uplatnění zákonem předvídané sankce (pokuty do výše 100 000 Kč) je výše uvedené napomenutím stěžovatelce a jejímu právnímu zástupci pro případ stejného postupu (pokračující podávání stovek typově shodných ústavních stížností) v budoucnu.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2013

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu