Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 888/13

Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Michala Budecia, zastoupeného JUDr. Jitkou Příborskou, advokátkou se sídlem v Plzni, Habrmannova 23, proti usnesením Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. ze dne 3. září 2012 a Krajského soudu v Plzni sp. zn. ze dne 15. listopadu 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných a d, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů v jejich výrocích pod body II. a domáhá se jejich zrušení.

Jak patrno z obsahu napadených rozhodnutí, nebylo prvým z nich vyhověno stěžovatelovu návrhu na ustanovení zástupce pro zastupování v dovolacím řízení proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2012 sp. zn. v podstatě s odůvodněním, že jedna ze zákonných podmínek pro ustanovení zástupce ( a 2, ) není dána, neboť ze strany stěžovatele jde v dovolání o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Druhým v záhlaví označeným rozhodnutím pak odvolací soud usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku jako věcně správné potvrdil.

V důvodech ústavní stížnosti stěžovatel s uvedeným závěrem polemizuje, zejména zpochybňuje část odůvodnění odvolacího soudu, konstatující s odvoláním na obsah exekučního spisu, že stěžovatel zná svá práva, je schopen formulovat své návrhy i volit odpovídající postupy. Toto odůvodnění odvolacího soudu podle stěžovatele, za situace, kdy v dovolacím řízení je zastoupení ze zákona povinné, není řádné a přesvědčivé a obsahuje prvek libovůle. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhl zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další). Takový stav v posuzované věci zjištěn nebyl. Soud I. stupně své rozhodnutí náležitě odůvodnil rozvedením důvodů (prodej majetku v exekuci je zákonným způsobem omezení vlastnického práva, cenu dražené nemovitosti nelze zpochybňovat teprve v rámci opravných prostředků proti usnesení o udělení příklepu a další) pro závěr, že na straně stěžovatele jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Aniž by pak Ústavní soud považoval za potřebné vyjadřovat se a hodnotit část odůvodnění odvolacího soudu stěžovatelem zpochybňovanou, nepovažuje jeho potvrzující rozhodnutí za vybočující z příslušných pravidel, vyžadující tak zásahu Ústavního soudu, neboť odvolací soud v prvé řadě v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na odůvodnění a správné závěry soudu I. stupně, kteréžto závěry lze akceptovat. Proto z uvedených důvodů stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu