Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 910/13

Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky Michaely Prýmové, zastoupené Mgr. Romanem Šteffelem, advokátem se sídlem Brno, Dvořákova 13, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. ledna 2013 č. j. -353, Krajského soudu v Brně ze dne 23. března 2012 č. j. -334 a Městského soudu v Brně ze dne 29. dubna 2010 č. j. -269, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčena v právu vlastnit majetek, právu na spravedlivý proces, jakož i v právu na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě, jak je zakotveno v d. Poukázala na postup soudů, u nichž trvalo jednání o vypořádání společného jmění celých 9 let, na způsob vypořádání tohoto jmění, když jí samotné se dostalo cca 100 000,- Kč (od žalovaného má obdržet 532 079,- Kč a zaplatit pak na hypotéční úvěr 399 712,05 Kč), přitom žalovaný získal nemovitost, byl zavázán uhradit na dluh z úvěru 399 712,05 Kč a jí částku 532 079,- Kč, do vypořádání však nebyly zahrnuty výnosy plynoucí z jeho obchodního podílu a podle jejího přesvědčení soudy také nezohlednily ani současnou hodnotu domu, přikázaného žalovanému. Postup soudů dle ní nemá oporu v normativním základě a je v rozporu s přirozeným právem a spravedlností i se základními principy vypořádání zaniklého společného jmění manželů.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud v souladu s obsahem dovolání a s poukazem na zjištění a právní závěry odvolacího soudu dospěl k opodstatněnému závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je z pohledu uplatněných námitek správné, a proto dovolání důvodně zamítl ( , část věty před středníkem ). V odůvodnění tohoto rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, pro jaké skutečnosti soud při vypořádání společného jmění účastníků rozhodl správně o jejich povinnosti k úhradě hypotečního úvěru, stejně pak pro jaká zjištění se předmětem tohoto vypořádání nestaly tvrzené výnosy žalovaného z jeho účasti na podnikání obchodní společnosti, když zde pak odkázal na správné, výstižné a přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Na obsah odůvodnění jak výroků rozsudku Nejvyššího soudu, tak rozsudku Krajského soudu v Brně (ze dne 23. 3. 2012), který přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně (ze dne 29. 4. 2010) v souladu s a , lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu