Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 123/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Tibora Bažalíka, zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, AK se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2012 čj. -45, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze vydaného v řízení o zaplacení 18 000 Kč.

Z napadeného rozsudku připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel žaloval Českou republiku - Ministerstvo spravedlnosti o zaplacení částky 18 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. , o notářích a jejich činnosti. Újma měla vzniknout nesprávným úředním postupem - průtahy v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. . Obvodní soud pro Prahu 2 po provedeném dokazování rozsudkem ze dne 18. 4. 2012 č. j. -31 žalobu zamítl. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil se závěrem, že délka řízení v trvání tří let a pěti měsíců nebyla nepřiměřeně dlouhá.

V ústavní stížnosti stěžovatel právním závěrům odvolacího soudu oponoval. Namítl, že k průtahům v řízení ve věci sp. zn. přispěly zcela jiné faktory, než které vzal v úvahu Městský soud v Praze. Dle jeho názoru nešlo o problémy s právním posouzením jeho nároku na poskytnutí jednorázové částky podle či neustáleností judikatury, ale řízení zbytečně prodlužovala vadná rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, Městského soudu v Praze či patnáctiměsíční délka řízení před dovolacím soudem. Stěžovatel též upozornil, že řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 trvalo o šest měsíců déle, než uvedl Městský soud v Praze, a to v důsledku vydání opravného usnesení.

Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Rozhodováním obecných soudů o nárocích plynoucích ze se Ústavní soud zabývá opakovaně a zcela respektuje, že je zcela v pravomoci právě obecných soudů posoudit existenci podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, jakož i případné poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ustanovení věty třetí citovaného zákona je nesprávným úředním postupem porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nestanoví-li zákon žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Obecné soudy tedy posouzením, zda orgán veřejné moci činil úkony v řízení, resp. vydal rozhodnutí v přiměřené době, ověřují správnost úředního postupu. Dobu projednání a rozhodnutí věci bez zbytečných průtahů (y), resp. v přiměřené lhůtě ( Úmluvy), však nelze vyjádřit numericky, neboť abstraktní hranice nepřiměřenosti doby řízení není obecně určitelná. V této souvislosti lze odkázat na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, který při rozhodování o požadavku přiměřené lhůty jako jednoho z aspektů práva na spravedlivý proces formuloval kritéria, kterými celkovou délku řízení poměřuje, a podle těchto kritérií postupuje i Ústavní soud, hodnotí-li průtahy v soudním řízení (poznámka pod čarou č. 1).

Podle přesvědčení Ústavního soudu Městský soud v Praze z těchto kritérií v nyní posuzované věci vycházel. Vzal v úvahu celkovou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. (poznámka pod čarou č. 2), ve kterém se stěžovatel domáhal proti České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemateriální újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného před ČSSZ, složitost řízení, jehož náročnost spatřoval nikoliv ve skutkových zjištěních, ale v právním posouzení délky původního řízení před ČSSZ, kdy o nároku stěžovatele na zaplacení jednorázové částky podle nebylo pro rozkolísanost judikatury jednoznačně jasno, přihlédl též k tomu, že zpočátku nebylo pro soudní praxi jednoduché ani posouzení, jak nesprávný úřední postup odškodnit, a nevyhnul se též posouzení významu řízení pro stěžovatele a jeho jednání, stejně jako jednání orgánů veřejné moci v řízení.

Ústavní soud má za to, že Městský soud v Praze vzal v úvahu všechna požadovaná kritéria nutná k posouzení otázky, zda se k v konkrétním případě (ne)jedná o porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené době. Skutková zjištění obecného soudu a z nich vyvěrající závěr, přiměřeným způsobem odůvodněný, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a že žalobu bylo třeba z tohoto důvodu zamítnout, Ústavní soud respektoval. Připomíná, že do samotného zhodnocení konkrétních okolností případu nevstupuje, ledaže by příslušné závěry obecného soudu bylo možné označit za extrémní. Stejně tak nezasahuje, není-li právní norma interpretována způsobem, který odporuje jakémukoliv možnému výkladu zákona, k němuž lze dospět na základě některé z výkladových metod, či nejde-li o právní argumentaci soudu svévolně a iracionálně vybočující z množiny možných významů zákona a z tohoto důvodu objektivně neakceptovatelnou. O takový postup v projednávané věci nešlo.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 12. března 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

--------------------------

1) Srov. nález

sp. zn.

ze dne 6. 3. 2012, část IV./b, dostupný v el. podobě na http://nalus.usoud.cz

2) Srov. stěžovateli známé usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2012

sp. zn.