Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 4323/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti V. M., právně zastoupeného JUDr. Martinem Klimem, advokátem, se sídlem Jakubská 1, Brno, proti Evropskému zatýkacímu rozkazu a příkazu k dodání do výkonu trestu, vydanými Městským soudem v Brně ze dne 3. 10. 2012 ve věci sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 28. 12. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení jak příkazu k dodání do výkonu trestu, tak Evropského zatýkacího rozkazu.

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2006, sp. zn byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu dle § 187 odst. 1, 2, písm. a) trestního zákona, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 4 let se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Dne 3. 10. 2012 byl Městským soudem v Brně vydán pod sp. zn. příkaz k dodání do výkonu trestu, následně potom Evropský zatýkací rozkaz.

Stěžovatel s popisem dosavadního průběhu odkazuje na svou ústavní stížnost ze dne 18. 7. 2012 a její dvě doplnění ze dne 14. 8. 2012 a 10. 9. 2012. Stěžovatel je v současné době ve Švýcarsku, kde s ním probíhá azylové řízení. Městský soud v Brně je o stavu a místě pobytu stěžovatele podrobně vyrozumíván ze strany jak samotného stěžovatele, tak i ze strany zastupitelského úřadu v Bernu. Důkazem je doručování písemností ze strany Městského soudu v Brně, a to na adresu ve Švýcarsku.

Vzhledem k zákonné úpravě napadených právních institutů a úpravě statutu žadatele o azyl je zřejmé, že buď byly vydány předčasně, nebo v rozporu se zákonem. Stěžovatel má za to, že evropský zatýkací rozkaz je z hlediska místní příslušnosti rozvinutou variantou příkazu k zatčení a ačkoliv je nelze zaměňovat, je zřejmé, že je nesystémové, pokud je vydán příkaz k dodání do výkonu trestu, potažmo Evropský zatýkací rozkaz na žadatele o azyl.

Stěžovatel se domnívá, že již hrozbou a případnou realizací příkazu k dodání do výkonu trestu nebo Evropského zatýkacího rozkazu, je dána obava z nezákonného a protiústavního zásahu státu do jeho ústavně zaručených práv a svobod, kterým je právo na svobodu jednotlivce, zaručené d v článku 8. Toto právo je dále dle stěžovatele sekundárně rozvinuto právem žádat o azyl a zaručeno d.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod). V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak je tomu i v dané věci.

Podle ust. § 404 odst. 1 tr. řádu se Evropským zatýkacím rozkazem rozumí zatýkací rozkaz vydaný v souladu s předpisy Evropské unie. Dle odst. 2 jej může vydat justiční orgán členského státu proti osobě, která se zdržuje v jiném členském státě, je-li třeba vyžádat její předání za účelem trestního stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s omezením svobody, a) je-li stíhána pro trestný čin, za který podle právních předpisů vyžadujícího státu může být odsouzena k trestu odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně dvanáct měsíců nebo jí může být uloženo ochranné opatření spojené s omezením svobody v délce nejméně dvanáct měsíců, nebo b) má-li vykonat trest odnětí svobody nebo jeho zbytek v délce nejméně čtyř měsíců nebo ochranné opatření spojené s omezením svobody nebo jeho zbytek v délce nejméně čtyř měsíců.

Podle § 321 odst. 3 tr. řádu nenastoupí-li odsouzený trest ve lhůtě, která mu byla poskytnuta, nebo bylo-li z konkrétních skutečností zjištěno, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, nařídí předseda senátu, aby byl do výkonu trestu dodán. Není-li známo místo pobytu odsouzeného, užije se na příkaz k jeho dodání do výkonu trestu přiměřeně ustanovení § 69 odst. 3. Je-li místo pobytu odsouzeného známo, lze použít k jeho dodání do výkonu trestu ustanovení § 83c odst. 2. V příkazu předseda senátu vždy požádá policejní orgán o neprodlené podání informace o tom, zda byl odsouzený do výkonu trestu dodán, popřípadě jaké okolnosti dodání do výkonu trestu brání.

Ústavní soud zastává názor, že se jeho ingerence do činnosti obecných soudů v daném případě nejeví jako nezbytná, neboť ochrany svých práv se stěžovatel jako fyzická osoba může domoci až v případě faktického zásahu do osobní svobody; ostatně případy, kdy by ve vykonávacím řízení nastávala v daném ohledu nějaká pochybení, jsou a zřejmě i budou naprosto výjimečné. Navíc se to nejeví ani jako žádoucí, neboť by se Ústavní soud stával přezkumným orgánem jednotlivých úkonů v trestním řízení, ve vztahu k nimž zákonodárce nepokládal za potřebné připustit opravné prostředky.

Sama skutečnost, že soud vydal příkaz k dodání do výkonu trestu a Evropský zatýkací rozkaz, nemohla relevantně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, které již byly legitimně omezeny odsuzujícím rozsudkem. Napadený Evropský zatýkací rozkaz je individuálním právním aktem a má povahu jedné z podmínek, tvořících předpoklad pro konečný úsudek a realizaci výsostné jurisdikce kompetentních orgánů země, na jejímž území se stěžovatel nachází, o jeho vydání či nevydání do České republiky.

Pokud jde o sdělení stěžovatele, že on sám je v současné době účastníkem azylového řízení ve Švýcarsku (tuto účast však v ústavní stížnosti nijak nedokládá), ani tato skutečnost nemá rozhodný vliv na možnosti soudu postupovat dle příslušných ustanovení trestního řádu o výkonu trestu. Je zcela na příslušných orgánech Švýcarska, pokud se stěžovatel na jeho území skutečně zdržuje, aby v souladu se svými právními předpisy Evropskému zatýkacímu rozkazu vyhověly či nikoli.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal stěžovatelem tvrzený zásah do jeho ústavně zaručených práv, proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dle jako návrh zjevně neopodstatněný).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2013

Jiří Nykodým

předseda senátu