Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 4645/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., právně zastoupeného JUDr. Mgr. Monikou Kocourkovou, advokátkou se sídlem Senovážné nám. 978/23, Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2012 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 7. 12. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jímž se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze, kterým soud zamítl stěžovatelův návrh na určení lhůty Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k předložení návrhu na delegaci vhodnou a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel se domnívá, že napadeným usnesením došlo k porušení d (dále jen) a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postup městského soudu je účelový a jsou dány závažné důvody domnívat se, že obvodní soudy v Praze i Městský soud v Praze jsou zmítány korupcí, rozhodování u nich je ovlivňováno a manipulováno a soudci Obvodního soudu pro Prahu 4 nebudou rozhodovat spor stěžovatele nestranně.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných muu, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod). V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak je tomu i v dané věci.

Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že pokud dospěl procesní soud v dané věci k závěru, že návrh stěžovatele na delegaci vhodnou nemá náležitosti řádného návrhu, a proto k němu nepřihlížel a nařídil ve věci jednání, nejsou dány podmínky pro určení lhůty k navrhovanému procesnímu úkonu, neboť není důvod předkládat věc příslušnému soudu k rozhodnutí o tomto návrhu, takže k průtahům v řízení nedochází. Městský soud uvedl, že v rámci tohoto řízení nemůže přezkoumávat správnost postupu procesního soudu.

Po přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že jeho odůvodnění vyhovuje požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudního rozhodnutí. Z obsahu napadeného usnesení je zjevné, že procesní soud nepovažoval stěžovatelovy návrhy na delegaci vhodnou s námitkou podjatosti všech soudců tohoto soudu a Městského soudu v Praze za bezvadný návrh, a proto jej vyzval k odstranění jeho vad, což však stěžovatel neučinil. Soud tedy nařídil v jeho věci jednání. Za této situace je usnesení o zamítnutí návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu zcela v intencích a Ústavní soud nemá žádný důvod pro jeho přehodnocování a případnou kasaci.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2013

Jiří Nykodým

předseda senátu