Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 526/13

Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Vladimíra Šmejkala, zastoupeného Mgr. Soňou Adamovou, advokátkou se sídlem Praha 7, Pplk. Sochora č. 740/34, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. listopadu 2012 č. j. -388, rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2011 č. j. -351 a Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. června 2010 č. j. -299, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil svou ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v d, v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v y. Uvedl, že usnesení Nejvyššího soudu a rozsudky soudu I. a II. stupně považuje za nespravedlivé, když soudy dospěly ke svým rozhodnutím na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu a když jejich některá konstatovaná skutková zjištění ani neodpovídají provedeným důkazům. Poukázal na okolnosti, za kterých předčasně došlo k ukončení leasingové smlouvy, na základě níž převzal k užívání vozidlo, na povinnosti soudu vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a také tím, co účastníci tvrdí - tuto povinnost nesplnil ani odvolací soud, který se zcela ztotožnil se zjištěními Okresního soudu Praha-západ, jeho rozhodnutí, kterým byl zavázána k zaplacení částky 202 000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 171 413,- Kč a s úrokem smluvním, potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, to však bylo odmítnuto jako nepřípustné.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud opodstatněně s poukazem na obsah dovolání, na znění , a odst. 3 rozhodl tak, jak v jeho výroku obsaženo. Soud II. stupně k odvolání žalovaného, nyní stěžovatele, přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, důvodně se zcela ztotožnil s jeho skutkovými zjištěními, důvodně jeho rozsudek v celém rozsahu potvrdil a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí s poukazem na provedené a hodnocené důkazy, na obsah a obchodního zákoníku, na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k právní podstatě leasingu, se vyčerpávajícím způsobem se všemi námitkami žalovaného vypořádal, a proto na ně lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že Ústavní soud, který není vrcholem soustavy soudů, není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti a nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad ní, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d. V předmětné věci i při hodnocení důkazů soudy rozpor s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu shledán nebyl [ , rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

,

a násl.].

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu