Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2267/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudce Stanislava Balíka a soudkyně Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti Jiřího Vrzala, zastoupeného JUDr. Ludmilou Krejčí, advokátkou se sídlem Starobrněnská 13, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -259 ze dne 28. 3. 2012, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -239 ze dne 27. 7. 2011 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. -200 ze dne 3. 2. 2010 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a d (dále též "Listina").

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně shora označeným rozsudkem zastavil řízení ve vztahu mezi stěžovatelem, vystupujícím v původním řízení jako žalobce a), a vedlejším účastníkem - statutárním městem Brno, v původním řízení žalovaným, ohledně částky 73 290 Kč, uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovateli částku 30 497 Kč, dále zamítl žalobu ve vztahu mezi stěžovatelem a žalovaným v částce 15 473 767 Kč a nepřiznal žalovanému ve vztahu mezi ním a stěžovatelem právo na náhradu nákladů řízení. Ve vztahu mezi otcem stěžovatele, vystupujícím v původním řízení jako žalobce b), a žalovaným žalobu v částce 126 891 Kč zamítl, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci b) 1 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž žalovanému a České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud tak rozhodl o žalobě, jíž se stěžovatel a jeho otec domáhali řady nároků, především náhrady škody a náhrady za ztížení společenského uplatnění způsobené poškozením zdraví stěžovatele ze strany Fakultní nemocnice v Brně v roce 1981.

K odvolání stěžovatele a žalobce b) Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených zamítavých a nákladových výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu stěžovatele od doby, kdy byl jeho zdravotní stav vyhodnocen v předchozím řízení u Městského soudu v Brně vedeném pod sp. zn. , neboť veškeré následky škodní události pro jeho budoucí život, včetně pracovního uplatnění, byly již posudkem Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci předvídány a v rámci předchozího řízení o náhradu za ztížení společenského uplatnění odškodněny šestinásobkem bodového ohodnocení.

Dovolací návrh stěžovatele Nejvyšší soud výše citovaným usnesením odmítl, když dospěl k závěru, že obecné soudy neposoudily věc v rozporu s hmotným právem, přičemž stěžovatelem formulované dovolací důvody nemohou založit přípustnost dovolání ve smyslu (dále též " ").

Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, ve které líčí své zdravotní poškození, hodnotí znalecké posudky a polemizuje s jejich hodnocením ze strany obecných soudů. Stěžovatel má za to, že znalci se vyjádřili v tom smyslu, že došlo ke zhoršení stavu stěžovatele, a proto by měla být kompenzace, původně přiznaná soudy v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , navýšena. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud napadená soudní rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud pokládá za nutné na prvním místě konstatovat, že si je plně vědom tíživých dopadů poškození zdraví, které stěžovatel v roce 1981 utrpěl, a v tomto smyslu nahlíží na celou věc především po lidské stránce. Přesto však, jakkoli empaticky vnímá životní osud stěžovatele, nemohl Ústavní soud dospět k závěru o protiústavnosti napadených rozhodnutí.

Stěžovatel spatřuje neústavnost rozhodnutí obecných soudů především ve způsobu, jakým hodnotily znalecké posudky. Z rozhodnutí soudů všech stupňů však neplyne, že by tak učinily formalistickým způsobem. Městský soud v Brně dostatečně objasnil, na jakém závěru postavil svůj úsudek o tom, že zdravotní stav stěžovatele, jak jeho budoucí vývoj předvídal původní znalecký posudek v řízení sp. zn. , nedoznal zhoršení (srov. str. 5 - 6 napadeného rozsudku nalézacího soudu). Též Krajský soud (str. 4 - 5 napadeného rozsudku krajského soudu) podrobil tuto skutečnost vlastnímu hodnocení, přičemž ozřejmil, že zjištění znalců ustanovených v nyní vedeném řízení odpovídají tomu, jak budoucí vývoj následků infekce v dospělosti zachytil původní znalecký posudek, přičemž v tomto rozsahu již k odškodnění došlo se zřetelem na nepříznivý vývoj v budoucnu. Na tomto místě se sluší poznamenat, že Ústavní soud není oprávněn jakkoli přehodnocovat posouzení znaleckých posudků ze strany obecných soudů, neboť by tím nepřípustně zasahoval do jejich kompetence a nahrazoval jejich rozhodovací činnost, k čemuž není dle y povolán.

Tvrdí-li stěžovatel, že byl poškozen státem na svém základním právu získávat prostředky pro své životní potřeby prací a že bez své viny nemůže žádnou práci vykonávat, a proto je stát povinen jej hmotně zajistit, nelze této argumentaci přisvědčit, jelikož řízení bylo jednak vedeno proti statutárnímu městu jako právnímu nástupci příslušného zdravotnického zařízení a jako právnímu subjektu naprosto odlišnému od státu, jednak základní práva uváděná stěžovatelem (dle čl. 26 a čl. 31) dopadají na jiné vztahy, než odpovědnostní vztah mezi stěžovatelem a (nyní) městem Brno, který byl předmětem posouzení v soudním řízení, z něhož vzešla stěžovaná soudní rozhodnutí. Nadto práv uvedených ve zmíněných článcích se lze domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí ( y).

Za dané situace tudíž Ústavnímu soudu již nezbylo než odmítnout ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 20. března 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu