Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 10/13

Ústavní soud rozhodl dne 5. března 2013 v plénu složeném ze soudců Stanislava Balíka (soudce zpravodaj), Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Pavla Rychetského, Miroslava Výborného a Michaely Židlické v řízení vedeném o návrhu skupiny 18 senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupené JUDr. Karolem Hrádelou, advokátem se sídlem v Praze, Českomalínská 516/27, a vedlejších účastníků 1) skupiny 47 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a 2) skupiny 45 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, na zrušení , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), o návrhu skupiny 47 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na vydání předběžného opatření a o návrhu skupiny 47 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a skupiny 45 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na vydání rozhodnutí o přednostním projednání věci takto:

I. Návrh na vydání předběžného opatření se odmítá.II. Věc vedená pod sp. zn. je naléhavá a bude projednána mimo pořadí.

Odůvodnění:

1. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 5. února 2013 se skupina 18 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "senátoři") domáhá zrušení , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) ( dále jen "").

2. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 18. února 2013 se skupina 47 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen "poslanci") domáhá zrušení Usnesením Ústavního soudu ze dne 26. února 2013 byl tento návrh vedený pod

sp. zn.

z důvodu litispendence odmítnut, čímž se navrhovatelé stali vedlejšími účastníky v řízení vedeném před Ústavním soudem pod

sp. zn.

.

3. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 21. února 2013 se skupina 45 poslanců domáhá zrušení Usnesením Ústavního soudu ze dne 26. února 2013 byl tento návrh vedený dosud pod

sp. zn.

z důvodu litispendence odmítnut, čímž se navrhovatelé stali vedlejšími účastníky v řízení vedeném před Ústavním soudem pod

sp. zn.

.

4. Podáním ze dne 21. února 2013 navrhla skupina 47 poslanců vydání předběžného opatření, žádajíc, aby Ústavní soud vládě České republiky "nařídil zdržení se uzavření smluv o vypořádání s církvemi a náboženskými společnostmi, a pro případ, že by tyto smlouvy byly již uzavřeny, pak navrhovatelé žádají, aby Ústavní soud České republice zakázal plnění těchto smluv, obojí do doby vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu v uvedené věci".

5. V rubrikách podání skupiny 47 poslanců a skupiny 45 poslanců je žádáno, aby Ústavní soud ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), rozhodl o jejich návrhu přednostně.

6. Ústavní soud se předně zabýval návrhem na vydání předběžného opatření. V rámci tohoto řízení si vyžádal stejnopisy všech smluv, z nichž si ověřil, že již došlo k jejich uzavření. V této fázi řízení se ale nezbýval jejich obsahem a povahou, a to s ohledem na to, že jde o řízení o vydání předběžného opatření. Nepřehlédl ani, že vláda České republiky nebyla v okamžiku podání návrhu na vydání předběžného opatření účastníkem řízení a že zatím ani nevyužila možnosti stát se jeho vedlejším účastníkem.

7. Ústavní soud se zabýval i eventuálním petitem, žádajícím, aby v případě, že by smlouvy již byly uzavřeny, zakázal České republice plnění těchto smluv. Vzal v úvahu i to, že není zároveň navrhováno, aby Ústavní soud rozhodl o uvedených smlouvách též meritorně.

8. Ústavní soud podotýká, že návrh na vydání předběžného opatření byl podán v rámci řízení o abstraktní kontrole norem. Sami navrhovatelé ve svém podání zmiňují nález Ústavního soudu ze dne 19. března 2003,

sp. zn.

(N 41/2009 SbNU 371; č. 84/2003 Sb.), v němž Ústavní soud "vyjádřil svůj názor na možné přiměřené použití pro případ vydání předběžného opatření v řízení o zrušení zákona". V citovaném nálezu Ústavní soud též uvedl, že "v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů podle oddílu prvního hlavy druhé se s vydáváním předběžných opatření vůbec nepočítá na rozdíl od řízení dle oddílu třetího nebo sedmého hlavy druhé. Na základě argumentu per eliminationem lze dospět k jednoznačnému závěru, že v tomto řízení není Ústavní soud oprávněn žádná předběžná opatření vydávat, a tak by bylo nutno předmětnou žádost dle jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, odmítnout. Navrhuje-li skupina senátorů vydání "předběžného" opatření pro futuro, pak se jedná o situaci obdobnou, neboť Ústavní soud může v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů postupovat pouze tak, jak stanoví zákon, tj. rozhodnout způsobem uvedeným v , přičemž rozhodnutí takového druhu, jež je navrhováno, v tomto ustanovení upraveno není. Vzhledem k tomu Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh dle (per analogiam) odmítnout." O obdobnou situaci se jedná i v souzeném případě a Ústavní soud neshledal důvod k tomu, aby rozhodoval odlišně od citovaného nálezu, který byl arciť přijat jednomyslně bez odlišného stanoviska. Ústavní soud proto postupoval podle ustanovení a návrh na vydání předběžného opatření odmítl.

9. Ústavní soud dodává, že z důvodu procesní ekonomie se nezabýval podrobně ani tím, že označené subjekty, proti nimž mělo předběžné opatření směřovat, nejsou účastníky řízení, ani případnou subsidiaritou.

10. Ústavní soud naopak považuje za důvodný návrh, aby souzená věc byla shledána naléhavou a aby bylo rozhodnuto o jejím projednání mimo pořadí. Vede jej k tomu okolnost, že o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi sám opakovaně rozhodoval a ve své judikatuře akcentoval právě to, aby zákonodárce věc neodkladně řešil. Sám pak pokládá za důležité, aby i jím o věci bylo neodkladně rozhodnuto.

11. Ústavní soud proto s poukazem na ustanovení návrhu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 5. března 2013

Pavel Rychetský, v. r.

předseda Ústavního soudu