Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3449/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Musila a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti 1. Ireny Bandyové, 2. Josefa Polívky, 3. Heleny Makalové a 4. Ing. Karla Makala, zastoupených JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 6, K Brusce 124/6, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 12. 2011 sp. zn. a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení a d a ustanovení České republiky (dále jen " ") - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, vydaná v jejich občanskoprávní věci.

Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelů potvrdil shora rovněž označené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, jímž byl zamítnut jejich návrh na povolení obnovy řízení. Oba soudy - stručně řečeno - dospěly k závěru, že stěžovatelé se dovolávají průkazu skutečností, jež byly prvoinstančnímu soudu známy již v původním řízení, ke kterým již tehdy přihlížel a s nimiž se i vypořádal.

Stěžovatelé se obnovou řízení, a v ústavní stížnosti na svém stanovisku setrvávají, domáhali proto, že ze sdělení tajemníka stavebního úřadu při jednání dne 3. 11. 2010 a z dopisu z téhož dne vyplývá, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví inkriminovaný pozemek byl jiného charakteru, než který obecné soudy uvažovaly.

Ústavní soud je podle ustanovení soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího článku 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ]. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.

Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, jenž představuje průlom do principu nezměnitelnosti a závaznosti vydaných rozhodnutí a jehož účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních pravomocného rozsudku v případech, kdy tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. V řízení o povolení obnovy soud nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí, ale posuzuje otázku, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé ve spojení s důkazy již provedenými mohou odůvodnit jiné než dosud vydané rozhodnutí.

Právě to, resp. co je předmětem řízení o obnově, stěžovatelé přehlížejí, jestliže v ústavní stížnosti předkládají pouze námitky směřující k tvrzené nesprávnosti rozhodnutí vydaného v původním řízení (jehož výsledky navíc již byly předmětem kvazimeritorního přezkumu Ústavním soudem v řízení vedeném pod

sp. zn.

), nikoli však argumenty, jež by zpochybňovaly správnost - natožpak ústavnost - rozhodnutí o obnově řízení (jmenovitě z hlediska pro ni relevantních důvodů). Jinými slovy, stěžovatelé sice vznášejí relevantní námitky proti správnosti původního rozhodnutí, nepředkládají však žádnou oponenturu vůči odůvodněním napadených rozhodnutí, jejichž těžiště spočívá v závěru, že stěžovateli dovolávané důkazy nenesou znaky nových důkazů, jež jsou způsobilé vést efektivně k povolení obnovy řízení.

rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Z řečeného se podává, že právě tak je tomu v dané věci.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle ustanovení bez jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2013

Vladimír Kůrka v. r.

ředseda senátu