Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
78281.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 532/13
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce Jana Musila a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti podnikatele Ing. Lubora Chudárka, zastoupeného JUDr. Martinem Klímou, advokátem, se sídlem tř. Václava Klementa 203, 293 01 Mladá Boleslav, proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 7 C 308/2004 -810 ze dne 20. dubna 2012 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 29 Co 395/2012 -877 ze dne 14. listopadu 2012, za účasti Okresního soudu v Mladé Boleslavi a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení, a podnikatele Martina Hušnera - PROFI PLUS, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť jimi měly být porušeny čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, a dále čl. 90 a 95 Ústav y. K porušení garantovaných práv a svobod mělo dojít tím, že si soudy při rozhodování o žalobě o zaplacení částky nepočínaly nestranně, neboť na jedné straně nezjistily, ve který konkrétní den došlo k předání díla, avšak současně konstatovaly, že k předání došlo, čímž nebyla naplněna jedna z klíčových podmínek pro vyhovění žalobě a stěžovatel neměl být zavázán k povinnosti zaplatit částku v napadeném rozhodnutí nalézacího soudu uvedenou.
II.
2. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a ústavní stížnosti se podává, že vedlejší účastník prováděl pro stěžovatele stavební práce spočívající zejména ve štěrkování schodišť na staveništi "Anděl Business Centre", tyto práce byly prováděny k žádosti stěžovatele, avšak - jak dovodil soud prvního stupně - bez platně uzavřené smlouvy o dílo; vedlejším účastníkem provedené práce byly předány jako součást díla, k jehož zhotovení se stěžovatel zavázal, dalšímu subjektu. Tato třetí osoba na provedených pracích, resp. předaném díle, neshledala vady, od stěžovatele dílo převzala a za dílo uhradila sjednanou cenu. Stěžovatel naopak dle tvrzení vedlejšího účastníka za jím provedené práce žádnou částku neuhradil. Proto vedlejší účastník stěžovatele zažaloval; soud ustanovil znalce, jehož prostřednictvím byla zjištěna obvyklá cena provedených prací včetně materiálu, a došel k závěru, že se stěžovatel obohatil o částku ve výši 99 899 Kč. Jestliže vedlejší účastník žádal po stěžovateli zaplatit 97 383 Kč, pak soudy neměly důvod k jinému závěru, než aby žalobci právo na vydání bezdůvodného obohacení s příslušenstvím přiznaly; současně bylo v souladu se zásadou úspěchu ve věci rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud ve svém obsáhlém rozsudku, shrnujícím též skutkové a právní závěry soudu prvního stupně, konstatoval, že projednávaná problematika byla vystižena věcně správně, způsobem zcela vyčerpávajícím, bylo náležitě odůvodněno, jaké skutečnosti byly vzaty při rozhodování za prokázané a které nikoliv, jaká skutková zjištění byla vzata jako podklad pro právní hodnocení a jakými úvahami se soud při svém rozhodování řídil. Odvolací soud se se závěry nalézacího soudu ztotožnil.
III.
3. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republik y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ].
4. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Jinak interpretace podústavního práva je svěřena soudům obecným a k případnému sjednocování jejich rozhodování je povolán Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud.
5. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva provedeného soudy, lze je hodnotit za protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (viz teze "přepjatého formalismu").
6. O výkladový exces, nepředvídatelnost vydaných rozhodnutí, případně absenci jejich logického a srozumitelného odůvodnění zde zjevně nejde. Odvolací soud své právní názory adekvátně odůvodnil a srozumitelně vysvětlil, proč bylo ve věci rozhodnuto způsobem, který našel svůj výraz ve výrokové části napadeného rozhodnutí.
7. Ústavní stížností stěžovatel toliko pokračuje v polemice s obecnými soudy na úrovni jimi aplikovaného práva, a to především uplatněním obdobných námitek, jež jim adresoval již dříve. Nepřípustně očekává, že napadená rozhodnutí Ústavní soud podrobí dalšímu - v podstatě instančnímu - přezkumu.
8. Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod. Z řečeného se podává, že právě tak je tomu v posuzované věci.
9. K uvedeným námitkám stěžovatele postačí uvést pouze tolik, že předání či nepředání díla je věcí skutkového posouzení, nikoli právních závěrů. Ke skutkovému ději se soudy dobírají postupně, jak provádějí dokazování a interpretují z takto jednotlivě provedených důkazů celistvý děj, a to do té míry, do jaké je pro posouzení případu rozhodný. Ústavní soud by skutkové zjištění mohl přezkoumat jen tehdy, bylo-li by v extrémním rozporu s provedenými důkazy, resp. s běžně chápanou interpretací dějů, v rozporu s pravidly logiky apod. V souzeném případě je ale evidentní, že stěžovatel s výsledkem činnosti vedlejšího účastníka dále zacházel a stal se předmětem jeho vlastního zisku; dovozovat nějaké hlubší závěry z toho, že nebyl zjištěn přesný den předání díla (provedených prací), navíc za situace, že předání díla je pojmově spjato se smlouvou o dílo, kterážto uzavřena nebyla, nemá pro posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení žádný vliv. V tomto směru tedy soudy postupovaly věcně správně, z čehož lze dovodit, že nelze přitakat stěžovatelově námitce, že by výsledek sporu byl ovlivněn v důsledku nestranného přístupu soudů k účastníkům řízení.
IV.
10. Protože se stěžovateli nezdařilo doložit porušení svých ústavně zaručených práv a Ústavní soud sám jiné porušení ústavně zaručených práv a svobod neshledal, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu