Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 158/11

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky JH BUS s. r. o., se sídlem Jiráskovo nám. 935, Jindřichův Hradec, zastoupené Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem, se sídlem AK Kříženecký & partneři, v. o. s., Na Sadech 21, České Budějovice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2010 č. j. -74, za účasti Městského soudu v Praze, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví tohoto usnesení označená rozhodnutí obecných soudů pro rozpor se základními právy dle a d (dále jen "") a další ustanovení ústavního pořádku.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2009 č. j. -42 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, kterou se po České republice - Ministerstvu dopravy domáhala zaplacení částky 41 832 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za poskytnutí slev občanům ZTP a ZTP/P, resp. vydání bezdůvodného obohacení. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2010 č. j. -74 bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Městský soud v Praze konstatoval, že z žádného právního předpisu neplyne povinnost státu kompenzovat slevy poskytnuté osobám ZTP a ZTP/P a že stěžovatelka jako podnikatelka v autobusové dopravě si této skutečnosti musela být vědoma, když vstupovala na trh.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zpochybňuje výklad ustanovení , o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (zejm. , , ), dále , o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a Výměru Ministerstva financí č. 1/2007. K výkladu a stěžovatelka uvádí, že "organizacemi" nemají být rozuměny jakékoliv právnické osoby, ale pouze zaměstnavatelé ve vztahu k zaměstnancům, a nikoliv vztahy (práva a povinnosti) podnikatelů a zákazníků. V zásadě dovozuje, že nemůže poskytovat plnění plynoucí ze sociálního systému namísto státu, resp. bez příslušné kompenzace.

II.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle .

Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Podle Sdělení Ústavního soudu č. 469/2012 Sb. v souladu s obecným principem časové působnosti zákonů upravujících postup v řízení před soudem budou ustanovení , ve znění účinného od 1. ledna 2013, upravující řízení před Ústavním soudem uplatňována i na řízení zahájená, avšak neskončená do 31. prosince 2012.

Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že stěžovatelčinou polemikou s interpretací jednoduchého práva, jak ji provedly obecné soudy, se Ústavní soud zabývat nemůže a nebude. Kritériem relevance ústavní stížnosti je toliko ústavněprávní rovina problému. V dané věci stěžovatelka provedla ústavněprávní kvalifikaci svého postavení nepřiléhavě. Postavení dopravců ve veřejné linkové silniční vnitrostátní autobusové dopravě v oblasti poskytování slev na jízdném osobám ZTP a ZTP/P není definováno povinnostmi plynoucími přímo z realizace sociálních práv dle a y osobami, které splňují zákonná kritéria, a nejedná se ani o případ uvalení daní a poplatků dle y.

Argumentace měla být naopak vedena k otázce, do jaké míry je cenová regulace jízdného rozumnou podmínkou (omezením) pro výkon určitých povolání nebo činností ve smyslu y, eventuálně, zda regulace cen není v rozporu se zákazem nucených prací nebo služeb podle y.

Výměr Ministerstva financí č. 1/2007, vydaný podle , o cenách, obsahuje přílohu 9, která obsahuje ceny a určené podmínky ve veřejné vnitrostátní silniční linkové osobní autobusové dopravě, a dle její části II. Základní podmínky, čl. I, bod 2.2, platí, že za zlevněné jízdné - maximálně za 25 % plného (obyčejného) jízdného uplatněného dopravcem se přepravují držitelé průkazu ZTP a ZTP/P. Podle dále platí, že občané postižení na zdraví, kterým byly v ČR podle zvláštních předpisů poskytnuty výhody II. nebo III. stupně a jsou proto držiteli průkazů ZTP nebo ZTP/P, mají nárok na přepravu za zlevněné jízdné. Podle platí, že držitel průkazu opravňujícího k výhodám III. stupně (ZTP/P) má nárok na bezplatnou přepravu průvodce nebo vodícího psa.

V dané věci Ústavní soud protiústavnost neshledal. Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost dle y je právem sociálním, a jako takové je možno se jej domáhat v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí (y). Zákonodárce má proto poměrně široký prostor pro veřejnoprávní regulaci podnikatelského prostředí. Několik nálezů Ústavního soudu se v minulosti zabývalo otázkou, zda cenová regulace jako taková je protiústavním omezením svobody podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. V nálezu

dospěl Ústavní soud k závěru, že nikoli: "Cenová regulace nezabraňuje nikomu podnikat ani provozovat jinou hospodářskou činnost, neboť každý má možnost se svobodně rozhodnout, zda za daných podmínek v určité oblasti podnikat bude." Cenová regulace, nemá-li přesáhnout meze ústavnosti, nesmí evidentně snížit cenu tak, aby tato vzhledem ke všem prokázaným a nutně vynaloženým nákladům eliminovala možnost alespoň jejich návratnosti, neboť v takovém případě by vlastně implikovala popření účelu a všech funkcí vlastnictví. Cenová regulace proto může být protiústavní jen tehdy, pokud neobstojí v testu racionality, tedy bude-li svévolným omezením základního práva, které nesleduje legitimní cíl nebo ho sleduje nerozumnými prostředky, čímž výkon práva podnikat znemožňuje. Tímto směrem však stěžovatelka neargumentuje a ani skutkové okolnosti takovému excesu veřejné moci (znemožnění podnikání, resp. tvorby jakéhokoliv zisku) nesvědčí.

Stran eventuality rozporu s y Ústavní soud v minulosti uvedl, že základními znaky zakázané nucené práce jsou výkon nějaké činnosti, práce či služby, a zároveň nedobrovolnost takové činnosti, vyplývající z donucení, případně jen hrozby donucení uložením nějakého trestu (sankce podnikatelského subjektu). Znak nedobrovolnosti však zásadně absentuje u veřejnoprávních povinností, které jsou důsledkem svobodně projevené volby nebo jsou součástí obecné veřejnoprávní reglementace. V nyní předloženém případě se tím rozumí vstup do oboru podnikání ve veřejné dopravě, která může být více než jiné obory regulována veřejným právem.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2013

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu