Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 324/13

Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Kateriny Kaltsogianni, zastoupené JUDr. Janem Mikulášem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. ze dne 12. června 2012 a Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 27. září 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, v záhlaví označená rozhodnutí soudu I. a II. stupně, jimiž byla zamítnuta její námitka místní nepříslušnosti prvého ze shora označených soudů, u něhož byla podána žaloba proti ní směřující na zaplacení částky 388 929,- Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení finančního vypořádání předčasně ukončené leasingové smlouvy.

Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu napadených usnesení, vycházely obecné soudy při posuzování vznesené námitky nepříslušnosti ze zjištění, že místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5 v dané věci byla založena podle účastníky uzavřenou písemnou smlouvou, zahrnující obchodní podmínky, z nichž vyplývá, že pro spory vzešlé z předmětné smlouvy je místně příslušný soud podle sídla žalobce v době podání žaloby, jímž je jmenovaný soud, a dále ze závěru, že námitka místní nepříslušnosti nebyla stěžovatelkou vznesena včas, tj. při jejím prvním úkonu ve věci, jenž jí náležel ( ), neboť stěžovatelka námitku místní nepříslušnosti vznesla teprve před zahájením ústního jednání ve věci dne 12. 6. 2012, přestože již před tím podala odvolání proti soudem I. stupně vydanému rozsudku pro zmeškání.

V důvodech ústavní stížnosti polemizuje stěžovatelka jednak se závěrem obecných soudů o opožděnosti vznesené námitky nepříslušnosti, přičemž zastává názor, že tuto námitku vznesla při prvém úkonu, který jí příslušel ve smyslu ustanovení , neboť tak učinila před zahájením ústního jednání následujícího po zrušení rozsudku pro zmeškání a dovolává se analogického postupu uplatňovaného soudy v případech zrušení platebního rozkazu po podání odporu. Dále pak s obsáhlou argumentací s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a rozhodnutí Evropského soudního dvora s důrazem na povahu předmětné smlouvy, kterou hodnotí jako smlouvu spotřebitelskou, tvrdí neplatnost prorogační doložky pro rozpor s Směrnice Rady 93/13/EHS.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Aniž se Ústavní soud zabýval námitkami stěžovatelky týkajícími se neplatnosti prorogační doložky, neshledal v daném případě důvod pro svůj zásah, neboť závěry soudů v dané věci, učiněné při posouzení základního předpokladu rozhodování o námitce místní nepříslušnosti, tj. o včasnosti vznesené námitky, resp. její opožděnosti, nepovažuje za neakceptovatelné s ohledem na odlišnost úpravy institutů platebního rozkazu a rozsudku pro zmeškání. Zároveň připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y) není součástí soustavy obecných soudů, těmto soudům není nadřízen a jak ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl, a proto byla stížnost podle , o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu