Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 815/11

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Pajurka, zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. , a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. , za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví tohoto usnesení označená rozhodnutí obecných soudů pro rozpor s , odst. 3d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud následující. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 7. 2008, č. j. -25, byla zamítnuta žaloba na zaplacení 180.000,- Kč a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2009, č. j. -37, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Soudy shledaly, že není opodstatněn nárok stěžovatele (žalobce) na peněžité zadostiučinění za nemateriální újmu vyvolanou délkou řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. . V tomto řízení sice došlo k průtahům, a tedy k nesprávnému úřednímu postupu podle věty druhé a třetí , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), avšak vzhledem k procesnímu postupu žalobce v tomto sporu a především pro význam předmětu řízení, který není pro žalobce obzvlášť důležitý, považovaly oba soudy konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle zákona za dostačující prostředek nápravy. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. , odmítnuto.

V ústavní stížnosti stěžovatel provedl podrobnou rekapitulaci průběhu řízení, v němž se domáhal odškodnění za nezákonné odsouzení a věznění pro nenastoupení služby v ozbrojených silách z důvodu výhrady svědomí v 80. letech, a to nad rámec odškodnění již přiznaného Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany ČR (odsuzující rozsudek byl zrušen v roce 2001 a stěžovatel zproštěn obžaloby). Řízení bylo zahájeno žalobou podanou dne 10. 6. 2002 u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. . Po rozhodnutí o příslušnosti pokračovalo řízení před Městským soudem v Praze pod sp. zn. . V řízení bylo dále rozhodováno o řadě procesních otázek, přičemž ve věci rozhodoval i Ústavní soud, a to nálezem ze dne 21. 8. 2007,

sp. zn.

, v otázce věcného osvobození od soudních poplatků s ohledem na právní kvalifikaci nároku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2008, č. j. , bylo stěžovateli přiznáno zadostiučinění ve výši 55 000 Kč. Stěžovatel je přesvědčen, že toto řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, přičemž délku řízení nelze přičítat jeho procesnímu postupu, nýbrž postupu soudů, zejména s ohledem na řešení procesních otázek v průběhu řízení. Rovněž stěžovatel upozorňuje na "velký význam", který pro něho řízení mělo, a to s ohledem na žalovanou částku (900 000 Kč).

II.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle .

Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Podle Sdělení Ústavního soudu č. 469/2012 Sb. v souladu s obecným principem časové působnosti zákonů upravujících postup v řízení před soudem budou ustanovení , ve znění účinného od 1. ledna 2013, upravující řízení před Ústavním soudem uplatňována i na řízení zahájená, avšak neskončená do 31. prosince 2012.

Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že rozhodováním obecných soudů o nárocích plynoucích ze , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), se Ústavní soud zabývá opakovaně (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 21. 9. 2011, dostupný na http://nalus.usoud.cz, nález

sp. zn.

ze dne 19. 5. 2010, N 110/57 SbNU 403 a další). Ústavní soud respektuje, že stávající právní úprava připouští, že přiměřené zadostiučinění v případě nepřiměřené délky řízení nemusí být vždy přiznáno v penězích (srov. věty první , ve znění pozdějších předpisů), a rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo konstatování porušení práva věc projednat a rozhodnout v přiměřené lhůtě považováno za dostačující satisfakci, akceptuje a považuje je za souladné se zárukami plynoucími z y (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 10. 2008,

sp. zn.

ze dne 24. 6. 2010).

V dané věci nebyly shledány okolnosti, které by naznačovaly, že obecné soudy zásadním způsobem vybočily z principů spravedlnosti. V dané věci (v původním řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ) se nejednalo (do té doby) o otázky v judikatuře ustálené, obecným soudům v původním řízení lze nepochybně vytknout výslednou délku řízení, obtížné je však identifikovat zásadní a dlouhodobé individuální průtahy ve smyslu nečinnosti, ledabylosti či rezignace na ochranu práv stěžovatele, přičemž dvojí zastavení řízení Městským soudem v Praze rovněž do značné míry záleželo na posouzení charakteru meritorního nároku. Stejně tak se nejeví jako exces úvaha soudů o relativně nižším významu řízení pro stěžovatele, když tento význam nelze odvozovat pouze od výše nárokované částky, ale celkového charakteru nároku i výše částky následně stěžovateli přiznané.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. února 2013

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu